úterý 15. 5. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Podle palestinského ministerstva zdravotnictví zahynulo v pondělí při střetech s izraelskými pořádkovými silami 58 obyvatel Gazy a zhruba 2700 jich bylo zraněno. Od vypuknutí protestů na hranicích Gazy a Izraele tak zemřelo již 103 palestinských Arabů, na straně Izraele oběti hlášeny nejsou. V úterý se očekávají další, pravděpodobně rozsáhlejší nepokoje – je to den 70. výročí národní katastrofy (al Nakba), tedy vyhnání Arabů z palestinských území, jež jsou dnes součástí státu Izrael. Demonstrace se budou konat také na Západním břehu, Palestinci vyhlásili generální stávku.

Vše, co se týká Izraele a Palestiny, je možno vidět protikladnou optikou. The Economist například nabízí rychlou reportáž z místa.  Britský reportér tvrdí, že ačkoliv se dopředu plánovaná akce jmenuje Velký pochod návratu, ve skutečnosti se žádné masové pokusy o narušení hranice nekonaly. “Většina lidí postávala opodál na polích a zaprášených pozemcích, kde stánkaři prodávali sendviče a nápoje,” píše týdeník. „Lidé se sem přišli dívat na ostatní lidi - žertoval jeden z přihlížejících. A sám se taky jenom díval.“

Reklama
Reklama
Reklama

Izraelská armáda ve svém prohlášení uvedla, že “demonstranti vrhali na bezpečnostní bariéru a na izraelské vojáky zápalné bomby a výbušná zařízení” - a že reakce vojáků byla “v souladu se standardními operačními postupy”.  Stejně tak interpretace události je samozřejmě zásadně odlišná. Palestinští Arabové a jejich stoupenci v podstatě střety popisují jako výsledek vzpoury ponížených a zbídačených milionů lidí, držených dvanáct let uvnitř nevelké přímořské enklávy, jejíž hranice blokuje Izrael a Egypt. Izrael a jeho stoupenci tvrdí, že jsme svědky cynické manipulace ze strany palestinského hnutí Hamás, které rozdmychává nenávist a posílá dezorientované a špatně informované Palestince na jistou smrt.

Některé země včetně Británie a Francie vyzývají Izrael ke zdrženlivosti. Jiné v čele s Tureckem Izrael tvrdě kritizují: Ankara střety nazvala “genocidou”. Spojené státy naopak stojí jednoznačně na straně izraelské vlády: zablokovaly návrh na vyšetřování událostí v OSN a již podruhé během několika dní zastávají výrazně odlišné stanovisko než jejich evropští spojenci.

Pondělní záběry amerických hodnostářů v čele s prezidentovou dcerou Ivankou Trump a jejím manželem Jaredem Kuschnerem při slavnostním otevírání nové ambasády v Jeruzalémě představovaly ostrý vizuální kontrast: ceremoniál probíhal ve stejném okamžiku jako nejtvrdší střety a na televizních obrazovkách byly obě události často prezentovány simultánně.

Gordický uzel izraelsko-palestinského konfliktu nemá nejen jednoznačnou interpretaci, ale ani přehledné řešení. Obě strany konfliktu se neshodnou ani na nejzákladnějších věcech: Izraelci žádají uznání své země jako židovského státu, Palestinci zase uznání skutečnosti, že byli nespravedlivě vyhnáni, z čehož samozřejmě plynou důsledky.

Jistá věc je, že konflikt dnes rozhodně není střetem dvou rovnocenných komunit, izraelská převaha je naprosto drtivá a jednoznačná - stačí se podívat na počty obětí a zraněných, Izrael v posledních dnech nehlásí jedinou. Ani jedna strana nepoužívá slovník smíření nebo klidného soužití. Není náhoda, že současná izraelská vláda premiéra Netanjahua si instinktivně rozumí s konfliktním vnímáním světa vítězů a poražených, jak ho reprezentuje právě Donald Trump - a na opačné straně ostnatého drátu tomu není jinak. V úterý budou pravděpodobně umírat další lidé, konec konfliktu je zcela v nedohlednu. Zdrženlivost na straně silnějšího by jistě byla ušlechtilým postojem.

https://www.youtube.com/watch?v=mvy5LqvdDeA

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Šestasedmdesátiletý Charlie Rose byl donedávna považován za legendu americké novinařiny. Loni na podzim ovšem deník The Washington Post přinesl svědectví osmi žen, které s televizním moderátorem spolupracovaly nebo se o práci v jeho týmu ucházely, a čelily od něj sexuálnímu obtěžování. A také svědectví jejich přátel, manželů, rodinných příslušníků či kolegů, kterým se s tím svěřily, plus dalších spolupracovníků, kteří byli svědky tohoto chování.

Nezávisle na sobě popsaly listu podobné zkušenosti - v situacích, které měly být čistě profesionální, Rose před nimi opakovaně chodil nahý, zval je k sobě do sprchy, osahával je na prsou či genitáliích, volal jim pozdě v noci nebo brzo ráno, přičemž jim v těchto telefonátech popisoval, jaké má o nich sexuální fantazie. Tady malá právnická vsuvka. Takové chování, velmi časté u případů z vlny MeToo, bývá mnohdy odmávnuto jako de facto neškodné. Jenže třeba viděno optikou českého práva není - podle tuzemského trestního zákoníku spadá do definice trestného činu znásilnění také osahávání na intimních místech, s nímž daná osoba nesouhlasí.

Reklama
Reklama
Reklama

Roseovo chování mělo navíc přímý dopad na kariéru žen. Kyle Godfrey-Ryan pro Rose pracovala v polovině nultých let jako asistentka a o práci přišla, když se moderátor dověděl, že o jeho chování řekla kolegyni. Jiné ženy odešly, protože jim bylo jeho chování nepříjemné. Rose na obvinění reagoval slovy, že měl vždy za to, že „jedná podle vzájemně sdílených pocitů“ - jak přišel na to, že jeho o padesát let mladší asistentka touží v pracovní době vidět jeho penis, případně proč tyto „sdílené pocity“ nezhmotnil třeba pozváním na večeři, už novinářům nesdělil. Za své chování se nicméně omluvil.

https://www.youtube.com/watch?v=veVTSPvthY0

Po půl roce v ústraní, kam se Rose uchýlil poté, co s ním přerušily spolupráci všechny stanice, kde působil, se před časem objevily zprávy, že plánuje návrat. Comeback mu měla zajistit televizní show, kde by zpovídal další významné muže, které jejich spolupracovnice a další ženy obvinily z nevhodného či nezákonného jednání. Jenže comeback se zřejmě konat nebude.

V dalším rozsáhlém článku totiž opět list The Washington Post přinesl svědectvích dalších sedmadvaceti žen - a dodal další klíčové informace o tom, jak Roseovi jeho chování po tři dekády procházelo mimo jiné kvůli tomu, že jeho nadřízení stížnosti opakovaně ignorovali, přičemž ta nejstarší pochází z roku 1986 a nejnovější z jara 2017. Post na textu pracoval pět měsíců a za tu dobu mluvil s celkem 107 zaměstnanci televize CBS a dalšími pětadvaceti lidmi, kteří s ním spolupracovali na jiných projektech. Rose článek odmítl jako „neférový a nepřesný“.

 

Reklama
Reklama