sobota 1. 4. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Rozhovory s Bobem Dylanem jsou vzácný úkaz. Ovšem jeden takový písničkář aktuálně publikoval přímo na svém webu u příležitosti vydání alba coververzí jeho oblíbených klasických amerických songů Triplicate (mnohé z nich opět proslavil Frank Sinatra). Konverzaci s Dylanem vedl Bill Flanagan a je plná pozoruhodných vhledů do procesu tvorby i obvyklých uštěpačných a kousavých poznámek.

Některé tvé předkapely a hosté na koncertech – často velká jména - si se zklamáním stěžovali, že se s nimi na turné nedružíš. Proč to tak je, ptá se například Flanagan. „Proč by se se mnou vůbec chtěli vybavovat? Na turné trávím čas se svou kapelou,“ odtuší Dylan. Podobně strohý je, když uvádí na pravou mírou příběh, kdy měli společně s Georgem Harrisonem natáčet ve studiu s Elvisem, ovšem král rokenrolu se prý nedostavil: „Elvis tam byl, to my nedorazili.“

Reklama
Reklama

Obzvláště zajímavé jsou pak okruhy, kdy Dylan mluví o svém zpěvu, a dostává i otázku, jestli si ke způsobu přednesu přistupuje podobně jako herec k roli: „Ne, je to spíš podobné hypnóze, kdy si to vštípím do hlavy a neustále to opakuji; znovu a znovu, až to chytím. Jako herec k roli? Který herec? Scatman Crothers? George C. Scott? Steve McQueen?“

https://www.youtube.com/watch?v=BJdKQ92-H_c

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

„Napsal mi dopis. Tak začala naše známost. Přečetl si mou knihu The Anatomist ještě v korekturách a líbila se mu. („Chtěl jsem ji opatřit reklamní citátem na obálku,“ ale „z roztržitosti jsem na to zapomněl“.) To bylo ještě, když jsem žil v San Francisku – počátkem roku 2008. V té době si ještě lidé psali dopisy, a když člověk jeden takový dostal, tak si sedl a odpověděl.

„Drahý pane Hayesi…“

„Drahý dokotre Sacksi…“

Tak začala korespondence mezi mnou a O.“

Oním O není nikdo jiný než věhlasný neurolog a popularizátor medicíny Oliver Sacks, autor knih Probuzení, Zrak mysli, Halucinace nebo Muž, který si pletl svou manželku s kloboukem. Poslední roky svého života prožil Sacks v partnerském svazku se spisovatelem Billem Hayesem. A právě tomuto období je věnována aktuální Hayesova kniha složená z deníkových záznamů a vzpomínek na tohoto pozoruhodného vědce. Ukázku z titulu Insomniac City: New York, Oliver, and Me přináší deník The Guardian. 

Kromě jímavých vzpomínek na poslední dny, kdy Sacks umíral na rakovinu jater, tu je i obzvláště roztomilá epizoda z návštěvy Islandu. Tam Sackse pozvala a ve svém domě hostila jeho velká obdivovatelka Björk, která album Biophilia pojmenovala v inspiraci Sacksovou knihou Musicophilia.

Reklama
Reklama

„Poslouchal jsem Björk na iPodu a O si četl a psal cestovní deník. Během letu do Reykjavíku jsme popíjeli šampaňské. Nakoukl jsem mu přes rameno a zjistil jsem, že si O píše zvláštní seznam. Řekl mi, že si vypisuje všechny chemické prvky, které NEJSOU přítomné v lidském těle.“

Během návštěvy u islandské hvězdy, kdy jim Björk servíruje domácí koláč a následně představuje své speciálně vyrobené hudební nástroje, Hayesovi dochází: „Náhle bylo zjevné, že O vůbec nechápe, jak ty věci funguji, i když se mu to snažila vysvětlit. Přesně v tu chvíli uvědomil, jak moc jsou si ti dva podobní. Kolegové géniové, neuvěřitelní a brilantní ve své intuici – zároveň velmi nepravděpodobní a těžko představitelní přátelé.“

Čtěte také: Zemřel Oliver Sacks, velký vypravěč příběhů nemoci

Reklama
Reklama