pondělí 30. 10. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Update:  Španělská prokuratura obvinila sesazenou katalánskou vládu a vedení rozpuštěného katalánského parlamentu ze vzpoury. Důvodem jsou jejich snahy o nezávislost Katalánska. Oznámil to španělský generální prokurátor José Manuel Maza na tiskové konferenci. Mezi obviněnými je bývalý katalánský premiér Carles Puigdemont, bývalý místopředseda jeho vlády Oriol Junqueras a další členové kabinetu. Prokuratura navrhla obžalovat politiky z několika trestných činů. Nejvyšší trest hrozí za vzpouru, a to až 30 let vězení. Vyhlášení nezávislosti odporuje španělské ústavě, rezoluce navíc odkazuje na zákony o referendu a zákony o přechodu k nezávislosti, které nejsou na základě verdiktů ústavního soudu platné. Uvidíme tedy, nakolik to ovlivní relativní klid katalánských politiků, který popisuje následující text:


Reklama
Reklama

 

Španělský list El País s citelným překvapením píše, že katalánští separatisté “přijímají bez odporu aplikaci článku 155” - tedy přímé správy Madridu. Jeden z bývalých ministrů se sice objevil v pondělí ráno v kanceláři a nechal se vyfotografovat za svým pracovním stolem, ale hned zase odešel. Předsedkyně parlamentu Carme Forcadell zrušila zasedání předsednictva svolaného na úterý na deset hodin, protože “sněmovna byla rozpuštěna”. Premiér Puigdemont zveřejnil na sociálních sítích svou fotografii ve vládním paláci, ovšem El País jí nevěří - obloha prý neodpovídá tomu, jak dnes nebe v Barceloně vypadá.

Puigdemont se rozhodně nedostavil ani na zasedání vedení vlastní strany, jež má rozhodovat o tom, jak se postaví k mimořádným volbám vypsaným madridskou vládou na 21. prosince. V každém případě aspoň zatím je situace mnohem klidnější, než se čekalo - kolem vládních budov je rozmístěna katalánská policie, která již během víkendu přestala odvolaným katalánským ministrům poskytovat ochranu a podle rozkazů by měla zajistit výkon přímé správy, pokud by ji ministři odmítli akceptovat.

Katalánsko má za sebou vůbec víkend, který naznačoval, že nacionalisté možná ztrácejí půdu pod nohama. V neděli se konala obrovská demonstrace odpůrců samostatnosti - účast se podle různých odhadů pohybovala někde mezi 300 tisíci a miliónem stoupenců jednoty Španělska. Nacionalisté naopak nebyli příliš vidět. Odvolaný šéf katalánské policie Josep Lluís Trapero, který je vyšetřován v souvislosti s údajným ignorováním rozkazů během referenda 1. října, své odvolání akceptoval, předal velení nástupci a vyzval policejní sbor k tomu, aby novému veliteli projevoval loajalitu. Policie poté odstranila ze svých kanceláří a webových stránek fotografie odvolaného premiéra. Postoj katalánské policie byl (a zůstává) v celé krizi velkou neznámou.

Spain's Attorney-General Maza arrives to deliver a statement at State Prosecutor office in Madrid
Prokurátor Jose Manuel Maza přichází oznámit obvinění katalánských politiků • Autor: REUTERS

Separatisté stojí před velkým rozhodováním. Jeden z jejich lídrů Oriol Junqueras se nechal o víkendu slyšet, že “v následujících dnech bude nutné učinit obtížná rozhodnutí, jež vždy nebudou snadno srozumitelná”. Co tím přesně myslel, zůstalo v rovině spekulací, ale nacionalistické strany se budou muset rozhodnout nejen v tom, zda budou klást aktivní odpor přímé správě Madridu, ale také říci, zda se zúčastní mimořádných voleb.

Pokud ano, bude to vlastně znamenat, že přijímají rozhodnutí španělské vlády, přestože si v pátek odhlasovaly odtržení od španělského království. Pokud budou volby ignorovat, hrozí jim naopak, že se ocitnou zcela mimo politický proces v Katalánsku. Během víkendu se nicméně vznášel i otazník nad tím, kolik představitelů nacionalistických stran se voleb “dožije” na svobodě - španělská prokuratura totiž hrozí vyšetřováním a zatýkáním. A právě obvinila členy rozpuštěné vlády a parlamentu.

I poslední baterie průzkumů veřejného mínění naznačuje pokračující odklon od samostatnosti, ale nikoliv od touhy po referendu. Pro samostatnost Katalánska je v regionu 33,5% respondentů a 58,3% proti. V celém Španělsku je pro osamostatnění Katalánska 14,2% dotazovaných a proti 80,4%. Legální referendum o samostatnosti dohodnuté se španělskou vládou nicméně podporuje 75,6 % Katalánců a podporu má napříč celým Španělskem - pro se vyslovilo 57,4% dotazovaných.

 

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Dá se Andrej Babiš házet do jednoho pytle s vládci Maďarska a Polska? Dají se dohromady proti Evropské unii? Číst výsledky českých voleb tímto způsobem by podle britského týdeníku Economist byla chyba. Babiš sice má svoje mouchy (k nim se brzy dostaneme), ale jeho postoj k EU je jiný než u Viktora Orbána nebo Jaroslawa Kaczynského.

Tito dva podle Economistu „představují skutečnou hrozbu pro EU tím, že narušují její právní řád“. Oba vede národovecká ideologická linka, která u Babiše chybí. „Babiš je pragmatik, který ví, že úspěch jeho země stojí na obchodním propojení a na otevřených hranicích uvnitř Evropy,“ píše Economist. Babiše v tomto ohledu připodobňuje spíš k vítězi rakouských voleb Sebastianu Kurzovi nebo slovenskému premiérovi Robertu Ficovi. „Všichni rádi používají EU jako fackovacího panáka, když se jim to hodí. Ale nikdo z nich nechce vyhodit Unii do povětří,“ píše britský proevropský list.

Reklama
Reklama

Česku se věnuje v nejnovějším čísle hned na dvou místech – v zpravodajském textu o výsledku voleb a v pravidelném evropském sloupku Charlemagne. První text rozebírá, jak Babišův úspěch zapadá do kontextu okolního dění. Vykresluje ho jako dalšího z řady populistů, který „zaútočil na tradiční strany jako na kartel insiderů“, a prosadil se jako hlavní protestní síla, byť seděl tři roky ve vládě. „Česko má nízkou nezaměstnanost, ekonomika roste, platy stoupají. Voliči se ale zjevně víc soustředí na obavy, že Evropská unie bude jejich zemi nutit k přijímání uprchlíků, a na pocit, že z přechodu na tržní ekonomiku profitují jen zasvěcení korupčníci,“ píše Economist. Tím vysvětluje nejen vzestup ANO, ale i úspěch Pirátů a SPD a rozložení fragmentované sněmovny s pestrým obsazením „od komunistů až po ultrapravicové extremisty“.

babiš economist vlajka

Druhý text se zamýšlí nad tím, kde se protestní nálada v prosperujícím Česku bere a co od Česka po volbách čekat. Proč jsou Češi tak rozmrzelí, že do vlády volí Babiše a na Hradě mají Miloše Zemana? Toho mimochodem Economist líčí jako „do Putina zahleděného primitiva, který se ohání replikou kalašnikova určeného na střílení novinářů“.

„Jedním z vysvětlení mohou být nepřiměřená očekávání ohledně toho, co může členství v Evropské unii postkomunistické zemi přinést,“ píše Economist na adresu toho, kde se negativismus Čechů bere. „Od roku 1989 uplynulo skoro třicet let, ale české mzdy jsou na 40 procentech oproti sousednímu Německu. Středoevropané to berou tak, že Západ nad nimi ohrnuje nos, podobně jako když propadají přehnaným obavám, že nadnárodní potravinářské firmy posílají do zdejších obchodů druhořadé zboží,“ dodává list. Léčit toto rozčarování třeba tím, že se „na nás“ začne vytahovat otázka přijetí eura, přitom není podle Economistu příliš na místě: Češi to prý berou jako naduté a povýšenecké vyhrožování ve stylu Připojte se, nebo si jděte po svých.

Babiš ale podle článku na tuto notu nehraje – prý není nacionalistou nebo euroskeptikem, spíš člověkem „bez jakékoliv ideologie“. To, v čem se podobá okolním vůdcům, není útočení na Brusel, ale populismus a hrozba oligarchizace na domácí scéně. „Co spojuje populisty na Východě, je křehkost institucí kolem nich,“ varuje Economist a vyjmenovává několik příkladů. Jak rychle v našem regionu vznikají a mizí politické strany, jak často strany bývají nástrojem jednoho člověka nebo úzké skupiny lidí (což platí i pro ANO), jak slabý a poddajný vůči politickým tlakům a jak slabá jsou média nebo občanské iniciativy. Toho všeho dokázali Orbán a Kaczynski využít, aby přebudovali instituce uvnitř země, zbavili se soupeřů a otrávili vzduch.

U člověka jako Babiš, který už má v rukou velkou ekonomickou a mediální moc a navrch píše knihy o tom, jak sní o zrušení Senátu nebo obecních zastupitelstev, bychom si právě na to měli dávat pozor.

Reklama
Reklama