pondělí 22. 8. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Právě skončená olympiáda v Riu byla mimo jiné zajímavá také tím, kolik pozornosti se v západních médiích věnovalo sexismu namířenému vůči sportovkyním. Další dílek do skládačky v tomto směru dodala studie britské univerzity v Cambridge, v níž tamní experti analyzovali miliony slov použitých při reportování o hrách. A přišli na to, že o mužských sportovcích se jednak mluví víc, ale také jinak než o jejich kolegyních: „Jazyk referující o sportovkyních se v nepřiměřené míře soustředí na jejich vzhled, oblečení a osobní život. Více než sportovní výkony zdůrazňuje estetické aspekty ženského sportu.“

Deník The Washington Post nicméně upozorňuje, že vyzdvihování „estetického aspektu“ se nevyhnulo ani mužům, a připomíná nejrůznější žebříčky nejvíce sexy sportovců, fotogalerie složené z částí mužských těl, jako třeba v případě ženského magazínu Cosmopolitan, který sestavil galerii 36 „boulí, které si zaslouží zlato“. Jak jistě tušíte, šlo o boule v rozkrocích, přičemž kupříkladu u plavců jde o skutečně intimní pohled. Cosmopolitan si zároveň stěžuje na sexistické zacházení se ženami, tudíž byl logicky a po právu obviněn z pokrytectví.

Reklama
Reklama

Cosmopolitan
Autor: Kroulik, Pavel

Debata o sexismu vůči mužům je mimořádně zajímavá. Zatímco na první pohled jsou tyto galerie stejného druhu jako jejich ženské verze, existují i opačné názory. Podle tohoto pohledu jednak ani poukázání na fyzickou krásu mužům nebrání v tom, aby byli jinak bráni vážně a zejména jako profesionálové - a až ve druhém plánu jako pohlední muži, manželé a otcové. A že se to celé děje v jiném společensko-historickém kontextu: zatímco ženy čelí takovému zacházení odpradávna a bylo zdrojem jejich nerovného postavení, u mužů je situace zcela jiná.

Čtěte také: Divoká olympiáda

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

K ústřednímu tématu americké politiky, kterého se až do listopadových prezidentských voleb nezbavíme. Donald Trump se rád ohání vlastní verzí „babišovského“ slibu o řízení země jako firmy. Ať už si myslíme o obou cokoliv, u bohatých byznysmenů nakonec dává důraz na podnikatelské schopnosti, které jim vynesly miliony, v kampani smysl.

Jenže jak zjistil deník The New York Times důkladnou analýzou všech Trumpových firem, obrázek mimořádně úspěšného byznysmena má značné trhliny. Jeho společnosti mají například dluh v celkové výši 650 milionů dolarů, což je dvakrát více, než kolik zatím veřejně přiznával. Zároveň ze zjištění vyplývá, že Trumpovo impérium pomáhali budovat finanční hráči, vůči nimž se zároveň vymezuje v kampani. Třeba jedna z kancelářských budov na Manhattanu, kterou Trump spoluvlastní, je zadlužená mimo jiné také u čínské banky Bank of China či u globální investiční společnosti Goldman Sachs.

Reklama
Reklama

Na tom by nakonec nebylo nic až tak divného, pokud by republikánský kandidát zároveň neútočil na první z nich jako na nepřátelskou vůči Americe a vůči druhé se nevymezoval proto, že zaplatila jeho demokratické konkurentce Hillary Clinton za soubor projevů.

A ještě jednu vlastnost finance republikánského prezidentského kandidáta mají (a neměly by mít). Přes důkladnou práci NYT zůstává jejich podstatná část zahalena tajemstvím.

Reklama
Reklama