Na debatu o pohledu na rok 1918 v různých evropských státech, kterou pořádala Česká centra a knihovna Václava Havla, do Prahy přijel Christoph Prantner, šéfkomentátor předního rakouského deníku Der Standard. V pondělním menu nabízíme část rozhovoru, který se týkal tamního kancléře Sebastiana Kurze a toho, nakolik plní předvolební sliby zásadních změn.
Volební triumf Sebastiana Kurze vloni zaujal celou Evropu, především kvůli jeho mládí a stylu kampaně, která trochu připomínala tu Macronovu. Jak zatím v praxi vládne?
Pořád je velmi populární, jeho konzervativci vcelku uspěli v zemských volbách, Kurzovo charisma nadále působí. Když se podíváme blíže, tak slib “nového typu” politiky, kvůli kterému byl zvolen, zatím neplní. Chtěl nejprve počkat na zemské volby, což z jeho pohledu dává smysl, ale brzy se bude muset do reforem pustit. Jinak začnou být zvláště konzervativně-liberální kruhy netrpělivé.
Co od Kurze jeho voliči nejvíce chtějí?
Velkou reformu. Kurz rozpoznal touhu po změně: stále více Rakušanů má plné zuby zavedeného konsenzuálního systému, kde se na tisících jednáních pracně hledají kompromisy - a výsledek bývá průměrný. Kurz naopak vyzařuje excelenci, nikoli průměr. Tím oslovil voliče, které začaly nudit kompromisy - ačkoli jsou tajemstvím rakouského úspěchu posledních padesáti let.
O co konkrétně jde?
Konkrétně se mluví o reformě federalismu, která by usnadnila vládnutí, o omezení vlivu zájmových svazů, o důchodovou reformu. Je otázka, zda se Kurz do těchto reforem opravdu odváží a stane se „transformativním“ kancléřem, který zemi posune kupředu. Silný je též požadavek jeho voličů na omezení přístupu migrantů k některým sociálním dávkám. Třeba to, aby pracovní imigranti z jiných zemí EU neměli nárok na rakouskou výši přídavků pro děti, pokud tyto děti nežijí v Rakousku, ale ve vlasti rodičů. Zatím se ale do reality a zákonů mnoho nepřenáší, vláda spíše vede debatu o symbolických věcech typu zákazu nošení muslimských šátků ve školkách.
Kurzovým koaličním partnerem jsou nacionalisté ze strany Svobodných (FPÖ). Jak mění zemi?
Největším důsledkem Svobodných na rakouskou politiku vidím dlouhodobě v tom, že změnili způsob politické debaty v zemi. Je hrubší, emocionálnější, častěji iracionální. Spravují nyní ministerstva vnitra, obrany a zahraniční, ale zatím není jasné, jaký otisk zanechají. Nedávno jsme zažili velký a nesrozumitelný skandál na ministerstvu vnitra, kde cílem intrik nejspíše bylo dosadit vlastní loajální úředníky. Velká mediální pozornost ale vedla naopak k tomu, že z krize vzešla posílena stará byrokracie ministerstva a bezpečnostních složek. Svobodní chtějí získat větší přístup k mocenským pozicím ve státě, nikoli vytvářet poloautoritářský systém.
Svobodní jsou tradičně proti evropské integraci. Jak tedy mění rakouský přístup k Evropě?
Sebastian Kurz je přesvědčený, že evropská integrace leží v centru rakouských zájmů, že malé Rakousko potřebuje jednotný evropský trh, aby mělo ve světě vůbec nějakou váhu. Když jde o EU, tak je jasné, kdo je v této vládě kuchař a kdo číšník. Ministerstvo zahraničí vedené Svobodnými je torzo, agenda EU se přesunula na kancléřství, kde v evropské sekci pracuje snad 160 úředníků vedených Kurzem. Z jeho pohledu Rakousko jednoznačně patří k evropskému jádru. FPÖ občas něco prohlásí, ale tolik to neznamená.
V rámci reforem EU se samozřejmě otevírají konfliktní témata, třeba koncem minulého roku podepsaná zvýšená obranná spolupráce v EU. Je opravdu otázka, jak se dá posílení obranné složky EU spojit s neutralitou zapsanou v rakouské ústavě. FPÖ tohle téma zatím nerozehrála, možná nechtěla. Zkrátka odpor vůči EU u Svobodných existuje, ale nemyslím, že jsou kvůli tomu ochotní vzdát se vlády. Vedoucí kádry se umírnily: chtějí dokázat, že umí vládnout.
Svobodní mají podepsanou smlouvu o partnerství s Putinovým Jednotným Ruskem. Jak se to v praxi projevuje?
Rakousko po otravě Sergeje Skripala nevykázalo ruské diplomaty, což je často interpretováno jako ukázka vlivu Svobodných na rakouskou politiku. To - myslím - není pravda. Jde spíše o zájmy koncernu ÖMV, které byly i za minulých vlád v centru rakousko-ruských vztahů. Víc se toho zatím nedá říct. Vliv ministrů z FPÖ vidím hlavně v tom, že posunula pravidla toho, jak ministr mluví, jakým tónem se diskutuje.Veřejnost si na to zvykne a v otrávené atmosféře bude stále těžší hledat rozumné kompromisy.
Všude v západním světě se nyní mluví o tom, jak správně jednat s populisty: spolupracovat s nimi, anebo je odsunout na okraj? Jaký argument do této debaty přináší rakouská zkušenost?
Sečteno a podtrženo - a za důležité podmínky, že jsou v zemi silná, kvalitní média. Je správné spolupracovat a ve výsledku měřit práci populistů jejich věcnou politikou. Co slibovali a jaká je ve srovnání s tím realita? To by mělo být měřítkem. Není možné trvale vyčlenit z vlády stany, které mají v demokratických volbách třeba 30 procent hlasů. Pokud tedy nechtějí porušovat ústavu a zavádět autokracii.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].