Deník The New York Times přináší podobný příběh, jakému se mezi prvním a druhým kolem prezidentské volby věnovala autorka tohoto menu, když psala o českých rodinách rozdělených názory na politické dění. NYT portrétují německou manželskou dvojici žijící v Rakousku. Helmutovi je 79, Caroline dvaačtyřicet - a reprezentují nejen dvě různé generace, představují hlavně „dva odlišné intelektuální tábory“. „Jsou to političtí nepřátelé,“ píší přímo NYT.
Helmut se coby studentský aktivista koketující s komunismem zapojil do protestů během neklidného roku 1968, jehož padesáté výročí si právě připomínáme, Caroline ovlivnil jiný zásadní dějinný moment – příchod statisíců uprchlíků do Německa a reakce nacionalistické „nové pravice“, která v nich a v islámu obecně vidí existenciální ohrožení rodné hroudy. Helmut tak přijetí běženců vítal, Caroline se prý cítila znechucená a neklidná. Proto pak slavila Trumpovo vítězství se sklenkou šampaňského; jak reagoval Helmut, sice list nezmiňuje, ale lze si to vcelku snadno představit.
Generační střet je tu nejen co se týče věku: on v roce 1968 rebeloval proti rodičům a prarodičům, kteří si zavdali s nacismem, ona zase rebelovala proti „osmašedesátníkům“ a jejich pohledu na svět, z něhož se mezitím stal mainstream. Protesty nové pravice dnes nakonec osmašedesátý něčím formálně vskutku připomínají – provokativním jazykem a veřejnými happeningy, infiltrací na oficiální akce, mezinárodními vazbami na organizace s podobnou ideovou orientací.
A zatímco ona si tak myslí, že nová pravice je podobně zásadní a revoluční zlom jako studenti v osmašedesátém, on tuto paralelu odmítá. „My jsme se dívali do budoucna, oni se dívají zpět. Cítí nostalgii po minulosti, která se nestala,“ říká. První velký konflikt měli manželé předloni, když politik Alternativy pro Německo Alexander Gauland prohlásil, že černošský fotbalista Jérôme Boateng možná hraje dobře fotbal, ale ne každý by ho chtěl za souseda.
Když Caroline řekla, že ani ona by nechtěla černého hráče za souseda, její rozčílený muž ji nazval rasistkou. Po jednom konfliktu pak Helmut sepsal pět podmínek, za kterých je ochoten se svou manželkou debatovat – podle jedné z nich měla jasně uznat zločiny Němců během druhé světové války, zejména holocaust. Caroline na to odmítla přistoupit, podle svých slov nikoliv proto, že by holocaust popírala, ale proto, že odmítá, aby právě toto definovalo moderní německou identitu.
Příkop v názorech manželů je tak hluboký, až se zdá, že to jejich vztah, který vznikl před dvaceti lety mezi profesorem a jeho studentkou, jež vzájemně přitahoval intelekt toho druhého, nemůže přežít. Jenže zatím přežívá (manželé mají tři syny), prý proto, že spolu mluví. „Je dobré znát názory druhé strany,“ říká ona. „Mluvit spolu je lepší než spolu nemluvit,“ říká on.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
