sobota 17. 2. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Přesně na Valentýna se na polských stáncích objevilo první vydání lokální mutace módního magazínu Vogue. Místo všeobecného nadšení však titulní fotografie, kterou pořídil Juergen Teller, vyvolala kontroverzní debatu o polských národních hodnotách, symbolech i sebepojetí. Dva komentáře k otázkám, jež polská verze Vogue rozvířila, přináší server The Calvert Journal zaměřený na kulturu a styl v bývalé východní Evropě.

Na to, kolika významy hýří, vlastně na té fotografii není mnoho. Dvě nejúspěšnější polské supermodelky posledních dvou dekád Anja Rubik a Malgosia Bela v přísném černém oblečení tu stojí v popředí ikonického Paláce kultury a vědy – historicky zatíženou dominantou Varšavy vybudovanou v duchu socialistického realismu. Vedle nich je pak zaparkovaná černá volha a hrozivě ponurý dojem celému snímku dodává mlžně sychravé počasí s naprosto šedou oblohou.

Reklama
Reklama
Reklama

„Reakce na ni je kombinací uraženého estetického cítění s raněnou národní pýchou: jak je možné, že nám ten symbol luxusu nenabízí lesklý obraz nedávného úspěchu naší země, ale je apoteózou uplynulé sovětské éry, na kterou se tak moc snažíme zapomenout?“ ptá se v prvním komentáři Agata Pyzik, novinářka, kulturní komentátorka a autorka knihy Poor But Sexy, která reflektuje komplikovaný a stále nepřemostěný vztah mezi západní a východní Evropou.

Pyzik nastiňuje situaci, za které Vogue vstupuje na polský trh: demokratické instituce jsou stále více oslabovány, zároveň v zemi roste nerovnost, která mimo jiné umožňuje poptávku po časopise, jenž symbolizuje luxus. Obálka pak polské veřejnosti k její vlastní nelibosti připomíná, že v cizině je Polsko vnímáno stále jako země bývalého východního bloku a Západ si do ní promítá často zkreslené a nelichotivé představy.

„Polsko je postkomunistická země s rostoucími nerovnostmi (nebo eufemisticky řečeno kontrasty), které mohou vypadat malebně v módním časopise, ale také jsou obžalobou kapitalistického snu. Odtud pramení ony negativní reakce,“ vysvětluje Pyzik a uzavírá, že Vogue se objevuje ve světě, „kde slábnoucí střední třída utrácí peníze na dluh, které nikdy nebude schopná splatit a jediné, čím si to chtěl kompenzovat byl krásný časopis“. Ten ale nedostala.

Jiný úhel pohledu volí sociální antropolog Michał Murawski, který v souvislosti s budovou Paláce kultury a vědy hovoří o polském „palácovém komplexu“. Jedná se o soubor emocí, které Varšavě metaforicky i doslova znemožňují překonat fixaci na stavbu z roku 1955 a stát se moderním evropským městem. Podle Murawského tato budova funguje jako totem, na nějž se projektují všechny polské strachy, fobie a provincialismus. Autor připomíná, že Anja Rubik se dlouhodobě angažuje proti homofobní a šovinistické politice, která se v Polsku dostala v minulých letech ke slovu. A končí slovy: „Jedná se o pokus editorů Vogue odmítnout paranoidní postoje současného režimu vůči dějinám, sexu a národní identitě.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Na tom zjištění není vlastně nic překvapivého, ale ekonom a specialista na data Seth Stephens-Davidowitz to v komentáři pro The New York Times opatřil průkaznou statistikou. A sice že hudební vkus se skutečně formuje v pubertě – a to, v jaké generaci je člověk situovaný, má mimo jiné vliv na to, jaké hity mu přirostly k srdci.

Záminkou mu byla hádka s mladším bratrem o to, že Born to Run od Bruce Springsteena je skvělý song. On ho miluje, bratr nesnáší. Došlo mu, kolik času společně tráví ve sporech o hudbu, aniž se shodnou, a rozhodl se, že tomu přijde na kloub. Podle roku narození začal zkoumat, kam to posluchače táhne. Vyžádal si od Spotify data, jak často různé skladby poslouchají muži a ženy různých věků. A brzy z toho vyvstal vzorec.

Reklama
Reklama
Reklama

Kupříkladu singl Creep od Radiohead je velmi populární mezi osmatřicetiletými muži, ale ve skupinách o deset let mladších a deset let starších se nedostane ani do první třístovky. Creep je nejoblíbenější u mužů, kterým bylo čtrnáct, když song v roce 1993 vyšel. Podobné pokusy provedl s každou skladbou, která se kdy ocitla na špičce amerického žebříčku Billboard v letech 1960 až 2000 - a situace se pravidelně opakovala.

Ženy, kterým je dnes 41 let, mají rady Just Like Heaven od The Cure – bylo jim jedenáct, když skladba vyšla. Pětatřicetileté ženy zase mají v oblibě That's The Way Love Goes od Janet Jackson – i jim bylo jedenáct, když se začala hrát.

Ukázalo se, že pro muže je klíčové období pro formování vkusu mezi 13 a 16 rokem, u žen to je mezi 11 a 14 lety. Puberta a roky na střední škole jsou zcela klíčové, raná dvacátá léta pak mají ve srovnání s tím vliv poloviční.

Snímek obrazovky 2018-02-16 v 23.22.11

 

 

Reklama
Reklama