pondělí 15. 1. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Koncem minulého týdne se Němci o trochu přiblížili nové vládě. Křesťanští demokraté Angely Merkel a sociální demokraté se dohodli na obrysech příští vládní koalice (níže v textu ovšem uvidíme, že vznik vlády není zdaleka jistý). Na domácí scéně každopádně neslibuje nic převratného, zásadní jsou však pasáže týkající se budoucnosti Evropské Unie.

Lídři SPD, kteří po zářijové volební porážce chtěli odejít do opozice, vstup do vlády spojili reformou EU. “Nezopakujeme chyby minulosti - a tou největší bylo, že jsme se příliš soustředili na domácí politiku a málo na tu evropskou,” říkal počátkem minulého týdne ministr zahraničí Sigmar Gabriel. Šéf SPD Martin Schulz doplnil, že “nová vláda musí vést k probuzení EU”.

Reklama
Reklama

Dohoda dvou největších stran opravdu začíná Evropou a až poté přechází k domácí politice. “Pokud na jejím základě opravdu vznikne nová vláda, tak bude v jednom ohledu radikální: pasáže o budoucnosti EU představují největší německý posun směrem k větší integraci kontinentu od Maastrichtské dohody před čtvrt stoletím,” píše Wolfgang Münchau, šéf serveru Eurointelligence.com ve Financial Times.

“V minulé dohodě o velké koalici, v roce 2013, zmínky o Evropě krom běžných klišé prakticky chyběly. Hlavním tématem tehdy bylo zavedení minimální mzdy v Německu. Nyní je Evropa tématem číslo jedna. Prohlášení je více než obecným projevením ochoty spolupracovat s francouzským prezidentem Emmanuelem Macronem na reformě eurozóny. Podporuje navýšení evropského rozpočtu, k němuž by Němci přispívali více než dosud. Výslovně podporuje vznik společného rozpočtu eurozóny, který by financoval makroekonomickou stabilitu, strukturální reformy i sbližování zemí s odlišnými sociálními podmínkami.”

Münchau dlouhodobě německou politiku v EU a zvláště její přístup k řešení krize eurozóny kritizuje, komentáře jsou často plné negativních předpovědí. Nyní oznamuje změnu: “Vstupujeme do nové éry. Páteční dohoda představuje posun od manažerského stylu Angely Merkel směrem k politice, která chce více prosadit určitou agendu (tedy představu budoucí Evropy, pozn. TL)”.

Realita nicméně jejímu prosazení klade velké překážky. Páteční dohodu o obrysech příští koalice musí 21. ledna schválit sněm SPD, pak by následovala několika týdenní detailní koaliční jednání - a o jejich výsledku budou členové SPD hlasovat ve vnitrostranickém referendu. Výsledek přitom není zdaleka zaručený.

Například mládežnické, více levicové křídlo strany vede masivní kampaň za odmítnutí dohody a odchod do opozice. Tvrdí, že SPD prosadila ve vnitropolitických otázkách příliš málo ze svého programu a že účast na další koalici vedené Angelou Merkel bude pro sociální demokracii smrtící.

Další překážkou je, že pro zmíněné reformy EU nebude jednoduché najít podporu v dalších evropských státech: nová vládní koalice v Holandsku další integraci Evropy vyloženě odmítá, v Rakousku před Vánocemi vznikla vláda za účasti euroskeptiků ze strany Svobodných, v průzkumech před březnovými volbami v Itálii vedou euroskeptici.

Henrik Enderlein, profesor politologie z berlínské Hertie School of Governance, na Twitteru zveřejnil užitečnou tabulku. Shrnuje, jak si páteční dohoda CDU/CSU a SPD představuje budoucnost EU a srovnává to s evropským programem koalice CDU/CSU, liberálů a Zelených, jejíž jednání na podzim na poslední chvíli zkrachovalo. Na první pohled je vidět, jak zásadní změnu páteční dohoda přináší. Najdou se ale i skeptické hlasy: berlínský zpravodaj týdeníku The Economist slibované reformy EU a eurozóny považuje za nedostatečné. 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Česko je další zemí, kde se formuje početná skupina lidí bez důvěry v standardní instituce a politiky. Lidí, kteří se bojí, že skončí na okraji zájmu, případně že jejich zemi zaplaví muslimové prchající před válkou a nouzí. Populisté, kteří umějí na tuto notu hrát, bodují v celém západním světě, píše americký list  New York Times v souvislosti s českou volbou prezidenta.

A Miloše Zemana vykreslují jako jednoho z představitelů tohoto proudu. Příští dva týdny mají podle listu ukázat, jak velkou sílu tento protestní hlas má, a to nejen v Česku, ale v celém regionu.  „Druhé a závěrečné kolo prezidentských voleb pomůže rozhodnout, zda je český národ nadále přitahován na Východ k Rusku a Číně, nebo se více vrátí zpět do náruče Evropské unie,“ píše deník s tím, že druhé kolo bude těsné a kampaň bude špinavá.

Reklama
Reklama

O těsném duelu a špinavé kampani píší i další zahraniční média. Podle bavorských novin Süddeutsche Zeitung nelze vyloučit, že se Zemanův tým bude pokoušet Jiřího Drahoše zdiskreditovat. Deník připomíná první přímou volbu před pěti lety, kdy Zeman vyhrál i díky apelu na protiněmecké nálady části veřejnosti.

O faulech – respektive o Drahošově varování před nimi – se zmiňují i ruská média. Deník Kommersant nebo agentura TASS zaznamenaly, že Drahoš o Rusku hovořil jako o hrozbě pro férový průběh voleb - a že veřejně mluvil o možnosti, že se Rusko bude snažit ovlivnit volby proti němu.

Podle francouzského listu Le Monde je z výsledků prvního kola patrné, že volby jsou a budou referendem o Zemanovi a že Češi jsou veteránem levice už možná poněkud unaveni. Právě to by však mohlo stávajícího prezidenta a jeho tým nabudit k tvrdé hře, tipuje slovenský Denník N: „Ak chce Zeman vyhrať, musí k urnám priviesť nových voličov a, naopak, zneistiť voličov protikandidáta. Použije na to všetko a budú mu pri tom pomáhať Babiš a extrémisti,“ píše slovenský web a dodává, že Zeman je „obratný debatér a bytostný populista, ktorý bežne a veľmi šikovne klame, zavádza, používa podpásové údery a vie, že jeho voličom sa to páči alebo im to aspoň neprekáža“.

The Wall Street Journal vykresluje Zemana rovnou v titulku jako proruského kandidáta: list připomněl jeho pochlebování Vladimiru Putinovi i souhlas se zabráním Krymu a ruskou politikou v Sýrii. Nic z toho však podle listu není pro Zemanovy voliče problém. Příliš dávná je pro ně i vzpomínka na ruskou okupaci Československa před padesáti lety – převahu má naopak strach, že Česko se dostalo do područí Západu, a víra, že Zemanova politika může tuto dominanci vyvážit.

Reklama
Reklama