Malý dodatek k úternímu textu o tom, do jakých skulin na pracovním trhu se uchýlí člověk, až ho stroje vytěsní z těžké fyzické i intelektuální práce. Říkalo se v něm, že se tu otvírá prostor pro nové profese, kde hlavní devizou bude lidskost - péče o bližní, služby na míru, empatický přístup k lidem/zákazníkům, kteří potřebují pomoci.
Deník The New York Times ve svém komentáři ale ukazuje jisté překážky, který si v této transformaci kladou sami lidé. Se zaměstnáním se totiž pojí i jiné věci než ekonomické zajištění nebo uspokojení z dobře odvedené práce. Do jisté míry funguje také jako sociální symbol - a ukazuje se, že v tomto bodě přežívají konzervativní postoje.
Autorka Susan Chira se konkrétně zamýšlí nad tím, proč muži nechtějí opouštět “chlapácké” džoby ve fabrikách a netouží po tom, stát se třeba ošetřovateli nebo zdravotním personálem. I když vynecháme nižší finanční ohodnocení (to je možné změnit), ukáže se, že mnohým mužům se v takovém okamžiku rozpadá celý obraz o sobě samých. Ale pozor, nejde jen o obhroublé, stereotypně uvažující muže, ale také o jejich manželky, partnerky nebo třeba matky. I ty mají svoji představu o tom, co dělá chlapa chlapem. A rozhodně to není uniforma zdravotního bratra.
Ve Spojených státech je krize mužské zaměstnanosti hodně palčivá. Doma na gauči tam vysedává 20 miliónů příslušníku “silnějšího” pohlaví ve věku 20–65 let (údaj pochází z roku 2015). Jejich svatý hněv a zoufalství dost přispěly k tomu, že v Bílém domě teď vládne Donald Trump. Podle zmíněného textu nejspíš předpokládají, že jim vrátí jejich pracovní místa ve výrobě a nejspíš čekají marně - i když se továrny třeba vrátí ze zahraničí, mužské svaly v nich nejspíš nahradí ruce robotů.
V jiných sférách by se práce našla, ale v tom okamžiku vstupují dost často na scénu manželky a další ženy z blízkého okolí. Naléhají, aby se dotyčný muž nevzdával a ještě hledal dál. Vlastně naznačují, že odložit montérky je jakousi definitivní prohrou. Profesor sociologie Ofer Sharon tvrdí, že právě práce je v samém jádru mužské identity - na rozdíl od identity ženské (kde zřejmě hraje větší roli mateřství, byť to článek přímo neříká).
Jiní dotazovaní zase míní, že podezření k mužům v typicky ženských rolích ale chovají i sami klienti. Muže v pečovatelských službách podezírají z možné sexuální agrese - nebo mají podezření, že nebudou dosti pečliví a empatičtí. Další překážkou jsou zaměstnavatelé, kteří zase předpokládají, že muže nebude práce bavit, budou se v ní nudit a všechno bude podle toho také vypadat. Muži, kteří se na podobné profese připravují, prý navíc často čelí posměškům budoucích kolegyň, které si pod slovem chlap prostě představují něco jiného.
Změnu by snad mohla přinést nová mladá generace, která se už na genderové stereotypy dívá trochu jinak. A pak jsou tu přece jenom ty peníze - pokud by podobné profese začaly být pořádně placené, možná by nostalgie po svařování, lícování a jiných slastech časem opravdové chlapy opustila.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
