pondělí 21. 11. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Pokud by to byla pravda, šlo by o skutečně mimořádnou událost: americká Tesla vybírá v Evropě druhé místo pro svoji druhou velkou továrnu a jednou z možných lokalit je Česko. Překvapivou zprávu vypustil minulý týden Američan Russell Webb, který žije v Praze a provozuje tu od letošního jara technologický blog The Space Invader.

Z článku není úplně jasné, odkud se průlomová informace vzala. Webb se odkazuje na svoje zdroje a přidává pár zajímavých detailů. Například že továrna by měla stát severně od Prahy, což dává do souvislosti s bohatými ložisky lithia. Že Tesla místo vybere příští rok a že v soutěži je také Polsko, Maďarsko a Rumunsko.

Reklama
Reklama

Zbytek článku už jsou jen starší fakta. Když se ale poskládají správně za sebe, je třeba uznat, že mají svojí logiku. Za prvé – Tesla o Evropě skutečně uvažuje, to je potvrzená věc. Šéf Tesly Elon Musk zmínil tento plán začátkem listopadu. O “Gigafactory 2” se začal mluvit poté, co Tesla koupila začátkem listopadu německou strojírenskou firmu Grohmann Engineering a Musk tento krok popsal mj. jako důležitý první krok k zahájení výroby aut v Evropě. O tom, jak je Evropa, respektive Německo pro Teslu důležitá, mluvil Musk i na víkendovém setkání se svými německými fanoušky.

https://www.youtube.com/watch?v=Q4VGQPk2Dl8

Za druhé – spekulacím o atraktivitě Česka pomáhá zmíněná skutečnost, že v Krušných horách jsou k dispozici velké zásoby lithia, o kterém Musk mluví jako o novém benzínu. Lithium je klíčová surovina pro výrobu baterií, které jsou zas jednou z klíčových součástek celého elektromobilu; a pozorní čtenáři Respektu vědí, že právě Musk a jeho vize jsou pro těžaře na severu Čech důležitou motivací. Kromě firmy Geomet s australským kapitálem v zádech (o jejích průzkumech jsme psali zde) se o těžbu lithia u Cínovce zajímá také skupina RSJ Karla Janečka.

Za třetí – o investici Tesly v Česku se už jednou mluvilo, a to loni při návštěvě ministra průmyslu Jana Mládka v USA. Mládek tehdy vykreslil Česko jako ideální lokalitu pro novou továrnu, vzhledem k silné pozici tuzemského autoprůmyslu a přebytku ve výrobě elektřiny.

Přilákat do Česka Teslu by byla skutečně průlomová věc. Popularita této značky je nyní v USA obrovská. Musk začal s vývojem aut úplně od nuly. Není to tak dávno, kdy firma stála před bankrotem, ale nyní ji mnozí považují za něco, co může zavedené automobilky převálcovat. Další věc je velikost: první velkotovárna, kterou Tesla buduje v nevadské poušti, bude co do rozlohy největší budovou světa - s řadou extrémů, které posouvají představy průmyslníků do nových dimenzí.

I kdyby Česko mělo šanci, rozhodnutí je zatím velmi daleko. Musk už dal najevo, že prioritou je teď právě dokončení americké továrny a úspěšný náběh výroby nového modelu Tesla 3. Teprve tento model má ukázat světu skutečnou sílu značky, a to hlavně díky příznivější ceně 35 tisíc dolarů (900 tisíc korun) a masovějšímu zaměření. Spuštění výroby je zatím v plánu na konec příštího roku, ale Tesla už několikrát termíny posunula.

Až bude tento úkol splněn, může padnout rozhodnutí o evropské lokalitě. Už teď je ale jasné, že mimořádná továrna by vyžadovala mimořádně štědré investiční pobídky, podobně jako tomu bylo v Nevadě. České lithium se může hodit, ale vzdálenosti po Evropě ani velikost nákladu nejsou tak velké, aby se surovina nedala snadno převézt tam, kde nabídnou Tesle nejlepší zacházení.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Angela Merkel pokračuje. V neděli oznámila, že se pokusí počtvrté vyhrát volby - a vůbec to nebylo samozřejmé a rychlé rozhodnutí. Z článků dobře informovaných německých kolegů vyplývá, že nepokračuje z radosti, ale z pocitu odpovědnosti.  Zde například komentář a zpravodajský text deníku Süddeutsche Zeitung.

Novináři, kteří mají ke kancléřce dobrý přístup, už delší čas spekulovali o jejím odchodu. Někteří dokonce předvídali, že k němu dojde už během právě probíhajícího funkčního období. Merkel totiž nechtěla odcházet vyčerpaná a unavená, chtěla si okamžik loučení s politikou sama vybrat – na rozdíl od všech předchůdců na postu německého kancléře.

Reklama
Reklama

Gerhard Schröder odešel po prohraných předčasných volbách, kdy se od něj odštěpila levicová část vlastní strany. Helmut Kohl rovněž odešel za zenitem, po prohraných volbách. Vhodný moment k odchodu propásly i legendy poválečné demokracie Helmut Schmidt a Konrad Adenauer. Nyní - a toto riziko s sebou rozhodnutí nepochybně nese - hrozí podobný osud i kancléřce. Po dvanácti až šestnácti letech, které v případě další výhry ve volbách v čele země stráví, se může snadno okoukat. Již nyní někteří novináři pozorují, že je z práce v nesmírně náročných dobách unavená.

Angela Merkel minulé volby vyhrála s předvolebním sloganem „Znáte mě“. Ovšem uprchlickou politikou řadu tradičních voličů své křesťansko-demokratické CDU nepříjemně překvapila, jakkoli se mohla na podzim 2015 opírat o většinovou podporu německé veřejnosti. Její účast ve volbách v příštím roce bude volebním testem její migrační a uprchlické politiky, pokusem získat pro důležitá rozhodnutí od občanů legitimitu. Merkel se také pokusí zvrátit populistický trend německé politiky – CDU minulý týden oznámila, že se cíleně pokusí oslovit zklamané voliče a odradit je od volby populistů.

Angela Merkel in der Türkei
Angela Merkel v uprchlickém táboře v tureckém Nizipu, leden 2016 • Autor: Action Press, Profimedia

Podle řady komentářů v německých médiích je však hlavním důvodem, proč kancléřka nechce odejít, rozviklaný stav Evropy a celého západního světa: s nejednotnou Evropou, narůstajícím populismem a prezidentem Trumpem, který je pro zbytek světa velkou neznámou. Angela Merkel působí jako jistota; serióznosti, poctivosti, pragmatické politiky.

Kancléřka zároveň nemá ráda, když se její schopnosti a možnosti přeceňují. Kdy se očekávání šroubují do takových výšek, že je nemůže naplnit. Toto pnutí dobře ilustruje text z aktuálního vydání týdeníku Die Zeit, ve kterém se mimo jiné píše: „Každý v jejím okolí se snaží tlumit očekávání. Samozřejmě kancléřka není lídrem svobodného světa, říkají. Samozřejmě jsou možnosti Německa neskonale menší než možnosti USA. Samozřejmě Německo nebude schopno ukončit války ve světě – natož je vést.“

Tlak a očekávání, aby se po Trumpově volební výhře ujala výraznější role ve světové politice, vskutku přichází ve chvíli, kdy jsou její možnosti omezenější než dříve. Evropa netáhne za jeden provaz, ani její vlastní strana není jednotná. A ani v německé veřejnosti není tak populární jako před uprchlickou krizí. Pravda, pořád je pravidelně mezi pěti nejoblíbenějšími politiky v zemi a naposledy její důvěra v očích voličů opět stoupla, přesto ji část Němci, třeba ti konzervativnější z tábora tradičních voličů křesťansko-demokratické strany, kvůli otevření hranic pro uprchlíky trvale ztratí.

„Je to paradox dnešní globalizované a naštvané společnosti,“ píše Die Zeit o protikladu mezi slábnutím její pozice v německé politice a stále větších nárocích na aktivní roli ve světě. „Jako německá kancléřka už možná vládla příliš dlouho, ale jako světová kancléřka příliš krátkou dobu.“

Reklama
Reklama