úterý 29. 8. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

“Debata o přechodných obdobích odhaluje hlubší pravdu: hlasování v roce 2016 bylo úplně zbytečné,” zahajuje komentář na serveru Bloomberg Leonid Bershidsky. Na mysli má samozřejmě Brexit.

V Bruselu proběhlo třetí kolo jednání o odchodu Britů z EU, a jak komentátor poznamenává, “začíná být absurdně složité identifikovat jakékoliv konkrétní změny, jež se projeví v životě Britů dříve než v roce 2021, a pravděpodobně ještě dlouhá léta potom”.  Britským vyjednavačům je podle všeho stále jasnější, že pokud by měli dodržet termín odchodu, tedy příští rok, mají zaděláno na ekonomickou katastrofu.

Reklama
Reklama

Tématem dne je tedy prodloužit nějak stávající stav - a kdo ví, co bude potom. Nakonec labouristé, kteří se s Jeremym Corbynem derou k moci, udělali o víkendu předpisovou názorovou piruetu a prohlásili, že budou usilovat o “přechodné období, jež zachová současné ekonomické uspořádání včetně přístupu Spojeného království na evropský společný trh a členství v celní unii”. Jinými slovy, “dočasně” vše zůstane při starém a my v Česku máme s dočasností své zkušenosti - za ruské okupace se říkalo, že její jednotkou je jeden “furt”.

Konzervativní vláda sice tak otevřeně nemluví, ale Bershidsky ukazuje, že rozdíly mezi jejími postoji a labouristy jsou spíše řečnického charakteru. “Vláda se snaží udržet si stoupence odchodu a zároveň usiluje o stejné dočasné řešení jako labouristé,” píše doslova. Je tedy pravdou, že strany se liší v délce přechodných období: labouristé mluví o čtyřech letech, takže by k případnému odchodu došlo až po příštích volbách (kdy už se vidí v Downing Street), zatímco nejtvrdší brexitáři chtějí Británii odříznout ještě před volbami.

Jenže ono na Londýnu zase tolik nezáleží, protože nemohou Evropanům v Bruselu diktovat tempo vyjednávání. Přechodné období musí trvat tak dlouho, dokud nebude na světě nová ekonomická dohoda, to je ostatně jeho základní smysl. Pokud se chtějí Britové vyhnout tvrdému Brexitu, a to podle všeho teď již chtějí konzervativci i labouristé, musí vyjednávat dlouho a musí počítat s tím, že jsou slabší stranou.

Shrnuto podtrženo: Británie se pomalu šine k výsledku, který mnozí předpovídali a který je celkem nesmyslný - zůstane v ekonomickém evropském prostoru a ztratí hlasovací práva. Na konci cesty leží Norsko a jeho téměř členství v EU. Bershidsky podotýká, že celá procedura snad přece jenom nestála za všechen ten humbuk.

Inzerce
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Kožené bundy, kabely i slušivé sukýnky budou zřejmě eticky přijatelné i pro nejzapřisáhlejší vegany a ochránce zvířat. Týdeník The Economist ve svém nejnovějším čísle upozorňuje, že newyorská firma se svůdným názvem Modern Meadow (Moderní louka) dokázala vyvinout genetický proces, s jehož pomocí je možno kůži uměle pěstovat bez toho, že by někdy spatřila hřbet jakéhokoliv zvířete. Nejde přitom o vize vzdálené budoucnosti: firma představí první výrobky již 1. října na módní přehlídce v Muzeu moderního umění v New Yorku.

Především se tedy nejedná o “umělou kůži” ve smyslu výrobků ze syntetických polymerů, se kterými pracuje průmysl už dávno. Tentokrát jde skutečně o živý proces, který napodobuje v řízených podmínkách růst autentické kůže. Pokud autorovi menu něco ve škole nešlo, pak to byla chemie, přesto se pokusí aspoň o základní popis: na počátku výrobního procesu jsou kvasnice, jež jsou geneticky zmanipulovány tak, aby produkovaly hovězí kolagen.

Reklama
Reklama

Tento protein tvoří dlouhé řetězce aminokyselin spletené do trojitých spirál a ty se zase splétají do elastických a pevných vláken. Za spletení do vláken tvořících kůži jsou za normálních, přirozených okolností odpovědné buňky vazivové tkáně zvané firoblasty, ale šikovným vědcům ve službách Modern Meadow se podařilo nějak přemluvit své aminokyseliny, aby se do vláken budoucí kůže splétaly i bez nich. V tom je podle všeho skryto výrobní tajemství a The Economist poznamenává, že lidé z firmy toho v tomto bodě prostě mnoho nenamluví.

Středověké zpracování kůže
Středověké zpracování kůže • Autor: Archiv

Jakmile je prý jednou vlákno na světě, není už těžké vytvořit z něj vrstvy a celá plátna geneticky vypěstované kůže či “kůže”. Z hlediska průmyslu jsou výhody jasné. Nejenže nepotřebujete zabíjet zvířata, ještě místo nepravidelných tvarů, vad, proměnlivé kvality a dalších “nedostatků” přirozeného světa dostanete pěkné, stejnoměrné role kýženého materiálu. Firma si je ovšem vědoma, že bude právě z tohoto důvodu čelit módním snobům, v tomto případě zapřisáhlým stoupencům výrobků z tradiční kůže, jež budou rozlišitelné právě pro zmíněné nedostatky a originalitu.

Na řadu tedy přichází zkušeností poučený marketing, který tentokrát neudělá tu chybu, aby se snažil nový výrobek prodávat jako “kůži” -  naopak ho představí jako zcela nový produkt lidského snažení, který je svébytný, samostatný, má svou vlastní estetiku a nehodí se jej s kůží zvířat vůbec srovnávat. Žádná “umělá kůže” nebo “koženka”, tenhle vynález dostane úplně nové značkové jméno (firma ho zatím tají).

Vlastnosti by nicméně v každém případě měly odpovídat kůži. The Economist, který celý článek začal popisem morbidního procesu tradičního zpracování kůže (v 18. století se v Londýně kůže máčely v moči a ošetřovaly psími výkaly, což mělo za následek takový puch, že byl celý průmysl vykázán za hranice města), se raduje, že kožedělný průmysl po tisících let tradičních postupů konečně opouští jatka.