sobota 29. 7. 2017

Víkendové menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Nový přístup k historii hudby otevírá projekt Turning the Table novinářky Ann Powers. Ta se pokouší zmapovat dějiny populární hudby z pohledu žen. V posledních letech si totiž začala všímat, že úlohu ženských interpretek v populární kultuře média vykládají pouze jako jeden z trendů a zapomínají na jejich trvalý vliv na formování hudby. Server NPR, na kterém redaktorka publikuje, proto sestavil žebříček 150 nejlepších alb, na kterých účinkují pouze ženy.

Historii populární hudby odborné publikace interpretují prostřednictvím zásadních alb vytvořených muži a ženské autorky zůstávají většinou na okraji. Proto je potřeba změnit výklad a posunout ženský element v populární hudbě k centru dění. Žebříček je sestavený z alb natočených mezi lety 1964 (roku, kdy Beatles ovládli Ameriku) a 2016 (kdy Beyoncé představila „vizuální album“ Lemonade). Cílem projektu není nabízet alternativní výklad historie, ale naopak interpretovat příběh populární hudby se vším všudy – tedy i ženským prvkem, který je její neoddělitelnou součástí. Tvůrci seznamu říkají, že jeho záměrem je ještě víc rozproudit debatu o úloze žen v populární hudbě.

Reklama
Reklama

Každou položku na seznamu doprovází krátké shrnutí od jedné z 50 redaktorek NPR, které na seznamu spolupracovaly. Žebříček nakonec ovládla deska Blue od Joni Mitchell z roku 1971. „I po skoro padesáti letech zůstává Blue nejjasnější a nejvíce živou hudební mapou zobrazující nový svět, který ženy musely objevovat. Občas tak činily nepozorovatelně, jen v rámci vlastních životů, coby důsledek nesplněných snů z utopických 60. let," komentuje Ann Powers společenský význam nahrávky Blue. V první desítce ji doplňují další ikonická alba jako zmiňovaná Lemonade či desky I Put a Spell on You od Niny Simone, I Never Loved You a Man The Way I Love You od Arethy Franklin nebo Horses od Patti Smith.

https://www.youtube.com/watch?v=WehhEw3w31w

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Známý režisér Christopher Nolan se začal ostře vymezovat proti portálu Netflix. Podle slov autora Mementa či Počátku na tiskových konferencích se může zdát, že vyrazil do boje proti jejím službám vůbec - ale jak upozorňuje server Atlantic, jde mu spíše o upravení současného modelu streamování. Na turné k nejnovějšímu Dunkerku totiž začal brojit proti zavedené politice Netflixu - tedy vydat film v rámci placené služby ten samý den, kdy má premiéru v kinech.

Nolan překvapil veřejnost už vyžádaným datem premiéry svého nejnovějšího filmu. A přes uvedení snímku uprostřed léta, kdy je obvyklé nasadit komerční trhák, a ne filmy s ambicí promluvit do klání o Oscary, zaznamenal Dunkerk v prvním týdnu divácký úspěch. Ukazuje se tak, že coby jeden z mála autorů v současném Hollywoodu jen schopen přilákat diváky do kin silou svého jména.

Reklama
Reklama

A právě proto je tolik slyšet i jeho kritika strategie day-and-date-release, tedy dostupnost filmu online i v kinech v ten samý den. „Netflix má bizarní averzi k jakékoliv podpoře filmů promítaných v kinech. Mají nesmyslnou představu , že všechno musí být současně vydáno i streamováno, což je očividně neudržitelný model pro prezentaci v kinech," uvedl v rozhovoru pro IndieWire.

Kvůli obhajobě tradičního promítání v kinosálech ho však vzápětí někteří kritici označili za elitáře. Ava Duvernay, režisérka filmu Selma, oponuje Nolanovi s tím, že mnoho lidí to má kina daleko - a dnes je tak díky Netflixu a jeho cenově přijatelnému předplatnému mnohem jednodušší, aby se každý dostal k dílům mnoha tvůrců. Na režiséra už zareagoval i ředitel společnosti Netflix Reed Hastings. Divácký zážitek v kině přirovnává v rozhovoru pro Recode k jídlu a jakémusi bonusu: „Je to podobné, jako když vyrazíte na večeři i přesto, že umíte dobře vařit."

Nolan nicméně přes veškerá silná vyjádření nebojuje za úplný konec streamovacích společností. V rozhovorech prosazuje prezentaci filmů podle modelu společnosti Amazon, jež kromě financování ambiciozních projektů skupuje práva k menším nezávislým filmům (příkladem budiž třeba v Karlových Varech oceněný snímek Pěkně blbě). Tyto tituly pak uvádí v kinech a po určité době je zveřejní na zpoplatněné platformě Prime. „Kina tak mají devadesátidenní okno pro promítání filmu. To je skvělý model," pochvaluje si Nolan. Amazonu se tento přístup skutečně vyplatil například při propagaci snímku Místo u moře, který získal dva Oscary.

I Netflix sice podporuje nezávislé projekty a objevuje neznámé tvůrce, zároveň prý pomalu přesouvá divácký zážitek z kina do obývacího pokoje. Nolan je naopak bytostně přesvědčen, že i v současné době by mělo být promítání v kinech zachováno coby nejlepší způsob prezentace filmu.

Reklama
Reklama