středa 26. 4. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Trápit se, cítit úzkost z budoucnosti a z toho, co může přinést, je riskantní. Pokud někdo takovým černým myšlenkám propadá často a příliš, může si tím vykoledovat deprese, zdravotní problémy, někdy i duševní nemoc. Ale jak ví každý, kdo do téhle spirály někdy upadl, není lehké přestat. Obligátní „netrap se tím“ většině lidí nepomáhá. Nyní však dva psychologové z Kalifornské univerzity uveřejnili v internetovém žurnálu  Social Psychology and Personality Compass studii, která se zabývá kladnými stránkami takového trápení. Píše o tom nymag.com.

Obecně vzato, obavy z nepříjemných následků či událostí vedou jejich „majitele“ k poznatku, že je nutné pro jejich odvrácení něco podniknout. To probouzí jednak aktivitu, která tyto starosti utišuje, a za druhé to posiluje schopnost efektivně nahlížet a překonávat překážky, které se plánům na odvrácení problémů mohou postavit do cesty. Proto jsou podle kalifornských vědců starosti něčím, co bychom neměli zahánět a potlačovat, ale naopak vědomě je ve své mysli vítat – tedy ve střídmé a neobsesivní formě.

Reklama
Reklama

Kate Sweeny and Michael Dooley definují starost jako „nepříjemný emocionální stav vyvolaný neodbytnými obavami o budoucnost“. Server nymag.com k tomu zmiňuje dvacet let starý výzkum psychologů, kteří zadali dobrovolníkům jednoduchou otázku: Jak starosti a obavy zasahují váš život? Na prvním místě se umístilo rozrušení způsobující nesoustředěnost a chaos, na druhém pak to, že člověk optikou starostí vidí problém větší, než ve skutečnosti je. Potlačovat starosti a snažit se na ně „nemyslet“ ale nepomáhá - vynořují se znovu, znenadání a s nezmenšenou silou.

Ve stejném průzkumu dostali respondenti otázku, jaké pozitivní hodnoty jim přehnaná starostlivost přináší. Většina se shodla, že díky ní dokáže svůj život lépe organizovat, analyticky myslet a být svědomitější. „Úzkostní, k obavám náchylní lidé se samozřejmě snaží vyhnout negativním scénářům ohledně budoucnosti,“ cituje nymag.com autory výzkumu, „ale nejen to. Současně s tím efektivně snižují nutkavou potřebu cítit starost. Například úzkost z výsledku pracovního pohovoru může člověka přimět k delší a lepší přípravě nebo k preventivnímu pátrání po jiných volných místech, což v důsledku sníží strach z toho, jak pohovor dopadne.“

Takže čím víc se bojíte, tím líp se připravujete - a tím míň se nakonec potřebujete bát. A když plán ani příprava nakonec nepomůžou a vaše obavy se naplní, aspoň jste na ně připraveni. Jak píše Cari Romm v New York Magazine: úzkostného člověka nemůže žádná špatná zpráva příliš překvapit. A když to nakonec dopadne dobře, zdá se to po všech těch předchozích starostech a obavách ještě skvělejší a báječnější, než to reálně je.

„Považujte svoji úzkostnost za něco jako obranný pesimismus,“ radí Romm. „Svět vám staví do cesty spoustu tíživostí i kravin a není od věci mít proti nim emocionální brnění. A právě tím mohou být obavy. Zachází-li se s nimi správně, fungují jako štít mezi životem a všemi těmi strašidelnostmi, které si představujete.“

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Pojmy robotizace a automatizace pronikají do našich slovníků a také do každodenních životů. Není pochyb, že pokrok ve vývoji umělé inteligence ovlivní pracovní životy všech. Nicméně proces, během něhož lidi nejen u výrobních pásů nahradí roboti, bude mít v některých státech drtivější dopady než v jiných. Detailní analýzu šestačtyřiceti zemí, v nichž žije zhruba osmdesát procent světových pracovníků, vypracovala trojice autorů z McKinsey Global Institute, výzkumného tělesa stejnojmenné konzultantské firmy - a zajímala je právě „zranitelnost“ ekonomik těchto států vůči tomuto trendu.

Podle autorů je už dnes roboty nahraditelná asi polovina aktivit, které lidé vykonávají za peníze. Vzhledem k tomu, jak rychle jde vývoj v tomto směru dopředu, lze očekávat, že podíl ještě poroste. Z detailní analýzy pracovních činností převažujících v jednotlivých zemích pak vychází znepokojivá zpráva právě pro nás – žádná jiná země v Evropě není automatizací ohrožena tolik jako Česko. Jako v jediné evropské zemi se tu zmiňovaný podíl dokonce přehoupl přes polovinu a vycházíme ze srovnání dokonce hůře než některé africké země či Mexiko (na straně druhé jako zdaleka nejzranitelnější vychází překvapivě Japonsko).

Reklama
Reklama

Do dlouhotrvající tuzemské debaty o tom, proč je nevýhodné být montovnou Evropy, se tak k varování, že tento druh práce je nahraditelný levnějšími pracovními silami z jiných zemí, přidává i argument, že ji jednou zcela nahradí roboti. Analýza nedává jasný návod, jak trendu čelit, nicméně je jasné, že zasáhne víceméně všechny obory lidské činnosti.

Autoři však trend nevidí jen negativně – společně s klesajícím počtem lidí v produktivním věku, kteří tvoří pracovní sílu, by roboti mohli vyplnit mezeru, kterou demografické trendy otevírají. Navíc odhadují, že automatizace by mohla zvýšit růst globálního HDP ročně o téměř procento.

Reklama
Reklama