sobota 15. 9. 2018

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Původně měl jen složit hudbu počítačové hře, ale nakonec z té hry stalo něco, co zcela přesahovalo jeho představivost. Daniel Rosenfeld se narodil v NDR ruským rodičům pouhých pár měsíců před pádem Berlínské zdi a už od dospívání se pokládal za amatérského muzikanta a skladatele. Skutečný průlom ale přišel, když se na jednom herním diskuzním fóru seznámil se švédským programátorem Markusem „Notch“ Petersonem. Ten ho oslovil, aby vytvořil hudbu ke hře, která se stala nedostižným globálním fenoménem a publikum ji zná pod jménem Minecraft.

Rosenfeld, který nahrává pod jménem C418, stvořil pro Minecraft charakteristickou, okamžitě rozpoznatelnou hudbu, která se opírá o minimalistický přístup. Vždy je to jen pár tónů, které neodvádějí pozornost od herního světa, a zároveň výborně splývají se zvuky „přírody“ v pozadí hry. Rosenfeldova hudba, která se v mnohém podobá New Age meditačním albům ze sedmdesátých a osmdesátých let, si brzy získala fanoušky - a C418 nyní přichází s albem Excursion, které ho představuje zcela mimo herní kontext.

Reklama
Reklama

https://www.youtube.com/watch?v=Dg0IjOzopYU

U příležitosti vydání alba, které vytvořil na počítači Mac Book Pro z roku 2014, vznikl i rozhovor pro server Bandcamp vedený Joe Muggsem. Ten se hned na úvod ptá, jak práce na herním soundtracku formovala jeho chápání zvukových efektů a minimalistických výrazových prostředků. „Myslím, že můj zájem o minimalismus odstartoval už Aphex Twin,“ odpovídá Rosenfeld. „V Minecraftu jsem se chtěl naučit, jak málo stačí k tomu, aby vznikly zajímavé zvuky. Jaký je nejmenší počet tónů vykouzlí něco emocionálního a dojemného? Potřebujeme skutečně mít zvláštní zvuk pro všechno, nebo můžeme sáhnout do knihovny toho, co máme, zremixovat to, znovu použít a zjistit, jestli to nevytváří relaxační a zklidňující pocity?“

A nakonec se C 418 přizná i k jednomu ze svých oblíbených fíglů: „V hudbě existuje jeden psychologický trik. Stačí, když k ní přidáte zpěv ptáků, praskání ohně nebo vinylu - a hned zní líp. Četl jsem o tom, jak embryo v děloze neslyší o mnoho víc než oběh krve. To je velmi zklidňující a pořád to máme v sobě. Máme tenhle bílý šum rádi, pomáhá nám usnout. A na Excursions je hodně podobných zklidňujících zvukových krajin. Každý skladba jimi začíná i končí.“

https://www.youtube.com/watch?v=z1ByxQv9fRc

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Byla to deska, která přemostila bariéry mezi rapem a rockem. Neskutečný soundtrack, na němž se v roce 1993 dalo deset rapových uskupení dohromady s jedenácti kytarovými kapelami, aby z toho vznikl komerční trhák. Film Judgment Night sice provázely mizerné recenze a vcelku rychle upadl v zapomnění, ovšem hudební setkání Cypress Hill s Pearl Jam nebo Sonic Youth – případně song, kde Ice-T sekunduje metalovým Slayer - působí i 25 let po vydání do velké míry svěže.

Právě k přelomovému albu, které v mnohém předznamenalo rap-rockový crossover druhé půle devadesátých let, se na serveru The Rolling Stone formou orální historie vrací Christopher R. Weingarten. „Byla to velmi krátká epizoda, která ukázala brilantní potenciál rap-rockového crossoveru: utopickou oázu beatů, rýmů a riffů,“ konstatuje na úvod autor, který hovořil nejen se členy zúčastněných kapel, ale také s producenty, z jejichž hlav koncept vzešel.

Reklama
Reklama

Hlavním mozkem projektu byl Happy Walters, tehdy dvaadvacetiletý manažer Cypress Hill a House of Pain, který pak ještě svou hvězdnou sérii završil spoluprací s Korn a Incubus. „Vyrůstal jsem v malém městě v Indianě, takže první, co se ke mně tehdy dostalo, byla pop music. Měl jsem rád R.E.M., The Smiths a tyhle věci. A pak mě dostal raný hip-hop. Ale vždy jsem byl víc do byznysu než do dělání hudby. Viděl jsem to jako příležitost, jak můžu pomoct něco vybudovat,“ popisuje své zázemí Walters.

https://www.youtube.com/watch?v=SkbojpSsRdQ

Rap a rock představovaly v té době dva zcela oddělené světy - a to nejen žánrově i rasově. První přemostění přinesla kapela Rage Against the Machine a možnost spojení obou stylů pak potvrdil americký generačně profilovaný putovní festival Lollapalooza, na jehož pódiu se Cypress Hill střídali s Red Hot Chili Peppers nebo Pearl Jam.

Tady Waltersovi došlo, že přemostění je možné. Mnohé kapely jako Sonic Youth nebo Faith No More se do spolupráce hrnuly, na jiné bylo nutné zapůsobit. Nebo spíše na jejich manažery. „Pár manažerů na ten nápad nevěřícně koukalo. Tak jsem je uplatil. Řekl jsem jim: Pošlu vám rolexky a dohlédněte na to, aby do toho vaše kapela šla. Takže stačil nápad a pár rolexek a mohli jsme se pustit do práce.“

Vliv alba na podobu produkce druhé poloviny devadesátých let byl markantní, což potvrzuje to i rapper DMC z Run-D.M.C. „Judgement Night byla v rámci průmyslu prorocká deska, protože po ní to celé explodovalo, Limp Bizkit a všechny tyhle kapely dělaly to, co už bylo uděláno na Judgement Night. Dokonce když se podíváš na kapely jako Fall Out Boy nebo P.O.D., tak tihle chlápci tak rap-rockují.“

https://www.youtube.com/watch?time_continue=16&v=ff_M8kcVRek

https://www.youtube.com/watch?v=f9AsVGimL9o

Reklama
Reklama