Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda
Často hledáte, jak…

Denní menu, Společnost

Bankéři jsou málo vzdělaní a mají vedlejšáky

Cameron pod tlakem • Pravda o letu MH17 • Bankéři mají vedlejšáky • Nahota pro třináctileté

Už musím do druhé práce • Autor: Bloomberg
Už musím do druhé práce • Autor: Bloomberg

S plnou hlavou vlastních starostí odložila kontinentální i tuzemská média k ledu nedávno ještě zcela zásadní otázku britského odchodu z Evropské unie. Ale jestli tady pozornost k uvažování Angličanů o další cestě uvadá, na samotných ostrovech se kampaň před blížícím se referendem pomalu dostává do obrátek. Otázka „Jít, nebo zůstat?“ se dere do popředí britské politiky.

Právě v těchto dnech se na webu a sociálních sítích hlasitě přihlásila o slovo iniciativa Volte odchod. Její organizátoři avizovali, že mají za sebou velká jména politiky a byznysu: kromě lídrů UKIP je podporují i vlivní labouristé a konzervativci a peníze jim dávají lidé jako třeba zakladatel Reeboku Joe Foster. „Jestli si někdo myslel, že opuštění EU je jen nějaká okrajovka, tak seznam stoupenců a donátorů Volte odchod říká spíš opak,“ píše na webu Sebastian Payne, zástupce šéfredaktora blogů Spectatoru.

Angela Merkelová; David Cameron • Autor: Getty Images
Angela Merkelová; David Cameron • Autor: Getty Images

Volte odchod existují jen pár dní, ale jejich přitažlivost už v táboře veteránů britského protievropského hnutí způsobila žárlivý poprask. Záplavu celebrit, sportovců, vojáků a umělců dychtivých v jeho barvách veřejně agitovat pro brexit – čili britské vymizení z kontinentu do báječné samoty za anglický kanál – ohlásil na svém webu i konkurenční spolek Opustit.EU. Jeho šéf Arron Banks prozradil, že už brzy představí britské veřejnosti nejen slavné tváře své kampaně, ale i dvanáctičlennou „porotu“ ukázkových Britů z různých společenských a profesních skupin, kteří budou na mítincích přemlouvat spoluobčany k hlasování „proti“.

Cíle jsou tedy stejné, ale za fasádou úsměvů se v kapsách otevírají kudly. Iniciativu Volte odchod přivítalo Opustit.EU oficiálním výkřikem radosti z nového spolubojovníka, který do hnutí přináší 250 tisíc registrovaných členů a záplavu facebookového lajkování. Nicméně uniklé maily Arrona Bankse z Opustit.EU šéfovi Volte odchod Matthewu Elliottovi prozrazují jistý nesoulad. „Jestli tohle je váš nejlepší výstřel, měli by vás rovnou odprásknout,“ hodnotí Arron kvalitu konkurenčního webu a přidává soud, že facebooková stránka „je ještě otřesnější“.

Do souboje se pomalu chystá i opačný, proevropský tábor. I za ním stojí zvučná jména a velcí podnikatelé. Ale obě skupiny, stejně jako Evropané na kontinentu, zatím marně čekají na jednu věc – co britský premiér David Cameron sepíše a pošle do Bruselu jako požadavky reforem, které jeho vláda považuje nezbytné, aby v referendu mohla podpořit stoupence odpovědi „zůstaňme“.

Cameron sice o svých nárocích na proměnu EU už dlouho mlhavě mluví, ale zatím je nepřetavil do konkrétních paragrafů, a to v Bruselu způsobuje nervozitu. Podle plánu by soupisku britských představ měli probrat lídři EU z členských států na prosincovém summitu, aby se všechno eventuálně stihlo provést nebo vyřešit do referenda v červnu příštího roku. Proto teď Cameron dostal podle většinou dobře informovaného serveru Politico od bruselských elit důrazné upozornění, aby svá přání hodil na papír nejpozději do začátku listopadu. Pokud to nestihne, britská otázka zmizí z prosincového programu, říkají diplomatické zdroje Politica.

Cameron to se svým tancem kolem evropského referenda nemá lehké. Snaží se složitě manévrovat mezi navzájem protichůdnými skupinami a schytává to pak ode všech. Na evropské rovině pak vidí diplomaté členských států - jak píše Politico - Brity čím dál víc coby někoho, kdo neví, co vlastně chce.

Doma Camerona v evropské otázce nepodporuje ani jeho vlastní Konzervativní strana a odmítá s ním na vypracování reformní soupisky spolupracovat;  vyhlásila totiž oficiální „neutralitu“, aby si nepohněvala své protievropské křídlo. „Cameronova cesta k referendu je strategicky zpackaná tak, že víc to už nejde,“ cituje server lídra britských proevropských liberálů Tima Farrona.

Cameron oslavil koncem minulého týdne narozeniny v rezidenci britských premiérů Chequers a hostem mu byla německá kancléřka Angela Merkelová. Podle oficiálního komuniké oba lídři u večeře „probírali výsledky z expertních rozhovorů konaných během letošního léta a debatovali o otázkách, které je nutno vyřešit v mezidobí mezi dneškem a summitem EU v prosinci“.

„Dráždivé“ fotky obnažených ženy už čtenáře nelákají - a jak informovala řada světových médií, po šedesáti dvou letech je na svých stránkách nebude ukazovat ani proslulá ikona popkultury a sexuální revoluce,  časopis Playboy. „Na internetu je tolik nahoty, že už to pro čtenáře není žádné lákadlo,“ vysvětluje konec úplně odhalených žen v magazínu Playboy jeho výkonný ředitel Scott Flander. Návrh už odsouhlasil i zakladatel Hugh Hefner (89) a první „oblečené“ číslo vyjde v březnu 2016.

Magazín teď bude cílit hlavně na mladé dobře zabezpečené muže se stálým příjmem a zaměstnáním. Tak se v očích jeho šéfů pořád udrží jako prestižní časopis a odolá tlaku jednoho ze svých největších konkurentů, postpunkového magazínu VICE, který s dokonalým citem pro informační potřeby mladších generací ukusuje na západním trhu čím dál větší koláč ze skupiny internetové generace.

Skalní fanoušci se ale nemusí bát, že by časopis úplně změnil svoji strukturu. Na obálce se bude pořád objevovat Playmate měsíce a ředitel obsahu čísla jim stále slibuje „pikantní obrázky“. Těžko ovšem říct, jak moc pikantní budou, protože Playboyem si nově budou moct listovat už třináctileté děti.

Pravdou je, že slavný magazín má nejlepší léta za sebou. Od doby, co v roce 1953 vyšlo jeho první číslo  s Marylin Monroe na obálce a vydavatel Hugh Hefner ve svém prvním editorialu lákal na sex, jazz a Picassa, se časy postupně měnily. Pruderie postupně – i díky Playboyi – mizela a o někdejší tabu byl čím dál menší zájem. Zatímco v roce 1975 kolovalo po světě zhruba 5,6 milionu výtisků, teď je to zhruba 800 000. Americká čísla už nejsou výdělečná vůbec a slouží jen k marketingovým účelům pro různé mezinárodní mutace, které ještě nesou zisk.

Velkou parádu neudělal časopis ani v Austrálii. Tam ho vydávali jen mezi lety 1979 a 2000 a za tu dobu mezi klokany kolovalo jen asi 25 tisíc králíků. Ostatně oznámení o konci nahoty v Playboyi přišlo ve stejný den, kdy definitivní konec vyhlásil kvůli velkému propadu v prodeji další australský mužský časopis ZOO - který vydává koncern Bauer Media působící i v našich končinách. Nahota v Austrálii očividně neprodávala nikdy.

Ani ruské nálety v Sýrii, jejichž cílem je podle mnoha komentátorů odvrátit pozornost ruské veřejnosti od neúspěšného pokusu jejich prezidenta Vladimira Putina o navrácení Ukrajiny pod ruská křídla, nedokázaly tento týden překrýt mediální událost: vyšetřovací zprávu Holandska, co zabilo 298 lidí (z nich 196 Holanďanů) během letu MH17 z Amsterodamu nad Ukrajinou do Malajsie. Byla to raketa Buk ruské výroby pod značkou 9M38M1. Vybuchla na přední levé straně letadla, okamžitě zabila tři piloty, ale někteří pasažéři zřejmě ještě prožili nekonečnou poslední minutu života, kdy s nimi roztříštěné letadlo padalo k zemi, píše BBC.

Autor: Globe Media /  Reuters
Autor: Globe Media / Reuters

Zpráva opět oživila vzpomínku na červenec 2014, kdy si Západ najednou uvědomil, že válka na východě Ukrajiny, kterou po anexi Krymu přinejmenším nepřímo – s pomocí tisíců neoznačených vojáků - rozpoutalo Rusko, se týká celé Evropy. Holandští vyšetřovatelé vytkli Ukrajině, že neuzavřela nebe nad oblastí bojů. Jinak ale prstem ukázali na Rusko, když vyznačili území, z něhož byla raketa vystřelena. Velkou jeho část v té době ovládali proruští rebelové.

Zpráva vyšetřovatelů se kryje s výsledky soukromého vyšetřování známé skupiny detektivů-dobrovolníků Bellincat. Ti už nejednou dokázali, že pomocí amatérských fotek z mobilů, satelitních snímků a detailních analýz dalších dat ze sociálních sítí umějí zrekonstruovat události, jež se kdejaká vláda snaží utajit.

Zrekonstruovali i cestu oné rakety Buk. Ze sídla 53. brigády nedaleko ruského Kursku dorazila na Ukrajinu, do Doněcka, onoho osudného dne 17. července v 10.45. Odtud jela na nákladním autě do Torezu a pouť skončila ve Sněžném (13:00). Trvalo hodinu a půl, než byla připravena k odpálení. O dvě hodiny později – v 16:20 – bylo letadlo sestřeleno. Je to fascinující rekonstrukce a kdo má zájem, tady ji najde v detailní podobě.

Rusko pochopitelně odmítá závěry holandských vyšetřovatelů s tím, že jsou „podjaté“ a nabízí jinou verzi, podle níž šlo o jiný model Buku (9M38) – takový, který měla k dispozici jen ukrajinská armáda, protože z ruské výzbroje byl vyřazen v roce 2011.

Čtenáři si možná vzpomínají, že Rusko vetovalo návrh Bezpečnostní rady OSN na vznik mezinárodního tribunálu, který měl sestřelení letadla vyšetřit a najít viníky. Zdá se však, že ani mistrná ruská propaganda tentokrát nedokáže zabránit tomu, aby bylo Rusko usvědčeno z toho, že má lví podíl na smrti téměř tří stovek lidí.

Bude to ještě chvíli trvat – holandští vyšetřovatelé přijdou s obviněním až příští rok a je stále více pravděpodobné, že i když nenajdou člověka, který stiskl vražedný knoflík na odpalovací rampě, budou schopni dokázat, že raketa byla vystřelena z území proruských povstalců – za asistence ruských vojáků. Je ovšem velmi málo pravděpodobné, že by Rusko svoji vinu uznalo. Na druhé straně právě tragédie letu MH17 a ruské popírání (spolu)viny bude stále jedním z důležitých argumentů, proč nezrušit sankce vůči Moskvě.

Bankéři jsou – jak se zdá – nepoučitelní. Kvalita šéfů evropských bank (předsedů správních rad) se od roku 2007 prakticky nezlepšila, i když po krizi jich byly celé dvě třetiny vyměněny. Uvádí se to ve zprávě tzv. Nestor Advisors, tedy čehosi jako Rady starších, která zkoumala 25 velkých evropských bank a dospěla k závěru, že úroveň znalostí šéfů těchto bank ohledně finančního světa je „relativně nízká“ a téměř polovina z nich nesplnila předpoklady pro výkon funkce.

Navíc, jak se podle Financial Times píše ve zprávě „nestorů“, má 18 procent těchto šéfů správních rad ještě vedlejší džob v nějaké výkonné funkci u jiné firmy (v roce 2007 bylo takových fuškařů pouze 5 procent). Což není dobrá zpráva v době, kdy může přijít další finanční krize – a jak minulý týden varoval Mezinárodní měnový fond, ta reálně hrozí, protože ekonomiky v zemích, jako je Čína nebo Brazílie, tedy v tzv. „trzích na vzestupu“, výrazně zpomalují a můžou upadnout až do recese.

Nervozita na trzích provokuje mnohé investory k tomu, aby stále více riskovali, a to ohrožuje celý finanční systém. Pokud nebudou na čele bank ti správní muži či ženy, může to dopadnout v případě nové finanční krize pro mnohé evropské banky docela ošklivě.

Video: Londýnský squatter Pete o tom, proč je potřebné zabírat neobsazené budovy.

Kulturní tip: Rozum a cit. Nova Cinema 14.10.2015  20:00. Adaptace románu Jane Austenové podle scénáře Emmy Thompson. A komu by přece jen nestačila - jak píše distributor - vtipná romantická komedii o problémech s láskou, které nestárnou, může to zkusit o pár hodin později  na ČT art s filmem Scott Pilgrim proti zbytku světa pojednávajícím o dospívání ve době komiksů a videoher.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].