úterý 11. 10. 2016

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

„Každý z nás si ukousl jablka. Ale nikdo z nás si už neuvědomuje, že Apple už dávno nedává peníze na hudbu. Poskytují všechny peníze společnostem, které vyrábějí přístroje - a které pak následně uživatelům umožňují si hudbu ukradnout.“ O prvotním hříchu zaprodání se, o drastické proměně hudebního průmyslu v posledních 15 letech, ale také o své kariéře výtvarnice se v rozhovoru pro The Creative Independent rozpovídala zpěvačka a skladatelka Anohni.

Za ilustrativní případ proměny přitom dává svůj vlastní výpravný klip Drone Bomb Me, jehož výrobu financoval právě Apple, protože rozpočet Anohni nebo jejího vydavatelství by na výrobu nestačil.

Reklama
Reklama
Reklama

„Chtěla jsem, aby ten klip oslovil co nejvíc lidí, a pouze Apple mi na to mohl dát prostředky. Nikdo, kdo se účastnil natáčení, nedostal zaplaceno - s výjimkou kadeřníka. Celá ta věc vznikla v podstatě zadarmo, aby z ní na konci byl produkt, který jsme dodali exkluzivně Applu za zlomek ceny, než jakou by museli zaplatit, kdy si ji koupili jako reklamu. Což je samozřejmě přesně to, co to bylo -  ačkoli já sama jsem si to v té době nedokázala připustit,“ přiznává Anohni a popisuje situaci, kdy virální hit s miliony přehrání dnes hudebníkům nezajistí ani měsíční příjem.

„To, že jsem se jako politicky vyhraněný umělec nechala koupit, je pro Apple mnohem silnější reklamní nástroj, než kdyby si zaplatili sto spotů. Vytváří to falešný dojem, že je Apple progresivní instituce, že je inovativní a vzpurná, že stojí za umělci, že jí zajímají enviromentální otázky, že se stará o zaměstnance a komunity. Přitom jde spíš o McDonalda high-tech konzumu, který mimo jiné zbohatl na tom, co kdysi býval druhově rozmanitý hudební průmysl.“

https://www.youtube.com/watch?v=aUEoic7ro_o

 

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Fareed Zakaria minulý týden napsal, že Američané mají být Donaldu Trumpovi vděční, protože jim svým miliardovým únikem ukázal, jak děravé jsou jejich daňové zákony. To jsou ale jen intelektuální řeči nenapravitelného intelektuála z východního pobřeží. Američané ve skutečnosti mohou být Trumpovi vděční za něco úplně jiného - asi žádný jiný sedmdesátiletý politik nedokázal podobným způsobem nadchnout pro politiku čtrnáctileté adolescenty. Tomu se říká péče o budoucnost národa.

Trumpův monolog vrcholící slovy, že mu ženské dovolí cokoliv, že je klidně může třeba “drapnout za k...u” se stal legendou během několika hodin - v The New York Times se sešla redakční rada a usnesla se, že slušňácký deník odhodí skrupule a bude tyhle nesmysly citovat v plném znění.  To je ale zevně jen začátek seriálu. Jak od Trumpa během víkendu a pondělka prchali různí představitelé republikánské strany, ohradila se šéfka jeho kampaně Kellyanne Conway, že si pamatuje, že když byla sama mladší a pohlednější, “mnozí kongresmani se otírali o holky a běžně strkali ženám jazyk do krku. Jsou to často ti stejní, kteří se dnes vymezují proti Trumpovi”.

Reklama
Reklama
Reklama

https://www.youtube.com/watch?v=l8U0IaMsRf4

Sjíždět tyhle hlášky o přestávce v tlupě kámošů musí být nebývalá paráda. Do voleb zbývají ještě čtyři týdny, to tenhle strejda se svou partou možná stihne okomentovat celou Kámasútru. A, pánové, máte se na co těšit. Trump během první debaty prohrál boj o umírněné nerozhodnuté voliče a v následujících dvou týdnech jen tvrdil basu. První průzkumy, které již odráží reakci na jeho chlapácké žvásty, ale nikoliv ale ještě na nedělní debatu, posouvají Hillary Clinton do vedení o dechberoucích 11 až 14 procent.

Během týdne předcházejícího skandálu a debatě se navíc zásadně proměnila situace v jednotlivých státech. Před dvěma týdny se Trumpovi téměř podařilo vymazat rozdíl v počtu volitelů, teď jich má Clinton 260 proti jeho 165. K vítězství je zapotřebí 270 volitelů, průzkum přitom uvádí jenom ty státy, které jsou v tuto chvíli téměř jisté. Trump by tedy musel zásadně zvrátit situaci.

A protože je zjevné, že boj o střed vzdal, zbývá jenom jedna taktika. Rozpálit doběla skalní stoupence a zároveň se pokusit otrávit co nejvíce vlažných příznivců Hillary Clinton - ne snad, aby přeběhli na jeho stranu, ale aby znechuceně nešli k volbám. K vyburcování tvrdého jádra slouží tvrdé útoky vyhrožující Hillary vězením i jazyk, kterému tahle část společnosti rozumí. Opačným pólem strategie je pak neustálé připomínání důvodů, kvůli kterým jsou Clintonovi v Americe neoblíbení - letité kličkování kariérních politiků, sexuální aféry bývalého prezidenta, okoukanost. Jinými slovy, Trump se už pravděpodobně nebude mírnit, právě naopak.

Server týdeníku TIME tvrdí, že Trump vlastně otočil kampaň do překvapivé kulturní války. Že letos bude předvolební klání alespoň částečně o genderu, to se díky kandidatuře první ženy vědělo - ale málokdo tušil, že těžištěm kampaně nebudou ženy, nýbrž spor o mužské vnímání moderního světa. Trump a jeho tým se mohli pokusit vymluvit, mohli projevit lítost a říct, že The Donald si tohle vůbec nemyslí, jen zvolil jazyk, o kterém se domníval, že je nutný k udržení profesionálního vztahu s jeho adresátem.

Jenže Trump na to jde opačně: v neděli národu opakovaně vysvětloval, že se jednalo o takové ty chlapské řeči ze sprchy, v podstatě tedy, že takhle nějak mluví všichni mužští, když ženské nejsou v doslechu. A kdo to popírá, je pokrytec. V tomhle bodě to republikánský kandidát pravděpodobně myslí upřímně. Dokonce se možná cítí právem ukřivděný, když tvrdí, že Bill Clinton v soukromí říkal ještě horší věci.

Rozdíl je v tom, že tenhle Clinton kandidoval na prezidenta před čtvrt stoletím. Svět, se kterým si už Trump a jeho voliči nerozumějí, naopak dobře předvedl zpravodaj CNN Jake Tapper v rozhovoru s Trumpovým stoupencem (a bývalým starostou New Yorku) Rudym Giulianim. Na jeho pomrkávající obranu Trumpa odpověděl: “Ne, já takhle o ženách nikdy nemluvím.“  Může to znít jako řeči elitáře, ale v tuto chvíli se zdá, že aspoň ve Spojených státech má tahle strana navrch.

Reklama
Reklama