Angela Merkel: To nejdůležitější uprchlíci nezmění

Angela Merkel dává novinové rozhovory výjimečně.Proto stojí za bližší pozornost ten středeční z deníku Süddeutsche Zeitung. Překládáme víc pasáží, než se dosud v českém zpravodajství objevilo (otázky tazatelů jsem zkrátil, v některých větách jsem použil volnější překlad - pozn. T. L.). Včetně celé pasáže, kde pojmenovala vlastní chyby.

Vloni jste řekla dvě slova, která budou zapsaná v učebnicích dějepisu: „Zvládneme to.“  Měla jste je před tiskovou konferencí připravená?

Angela Merkel:  Kdybyste se mě před tiskovou konferencí zeptali, jestli jsem si připravila nějakou větu, která bude hojně citovaná, tak bych tuhle nejmenovala. Ale „zvládneme to“ jsem řekla z hlubokého přesvědčení a s vědomím toho, že před námi stojí opravdu náročný úkol. Jako dítěti německého sjednocení mi bylo jasné, že musíme zbořit byrokratické překážky i obavy. Říct „Zvládneme to“ bylo v této situace správné – vysvětluje to náš postoj i cíl.

S jakými pocity jste tehdy na tiskovou konferenci šla?

Merkel: Tehdy už za námi byly protiuprchlické nepokoje v saském Heidenau. A 19. srpna 2015 ministr vnitra zveřejnil prognózu, že do Německa v daném roce přijde 800 tisíc uprchlíků. Bylo už tedy v tu chvíli jasné, že příchod tolika lidí bude představovat obrovskou výzvu – proto jsem ji tehdy na tiskové konferenci srovnala s německým sjednocením a s nutnou reakcí na katastrofu ve Fukušimě. A dodala jsem, že věci stojící v cestě řešení tohoto úkolu musíme překonat.

…

Co znamená „zvládnout“?

Merkel:  Německo zůstane Německem - se vším, co na něm máme rádi. Ale Německo se současně od dob vzniku poválečné republiky neustále proměňovalo a změna není nic špatného; je nutnou součástí života.  Klíčová otázka proto zní: změní se naše země způsobem, který mnozí nechtějí a považují za vynucený? Aby se to nestalo, tak si musíme dobře určit, co je pro nás podstatné. Skutečnost, že tolik uprchlíků chce přijít k nám nebo do Rakouska nebo do Švédska, protože se k nim lidé a úřady v těchto zemích chovají dobře na základě našich hodnot a principů, má hlubší důvody. Odráží se v tom naše zákony, ústava, projevuje se tak naše svobodomyslnost, demokracie, právní stát, náš společný příklon k sociálně-tržnímu hospodářství, tedy ke zřízení, které hospodářskou sílu kombinuje s ochranou slabších. Toto vše se nesmí změnit a také se to nezmění.

Takže vše zůstane při starém?

Merkel:  Ne, musíme mnohem lépe porozumět tomu, co znamená globalizace.  V zahraniční politice musíme mnohem více spolupracovat se zeměmi, které jsou v krizi a leží za našimi hranicemi. EU musí těsněji a intenzivněji spolupracovat s Afrikou. Potřebujeme větší spolupráci s Tureckem. A musíme ze všech sil pracovat na tom, abychom splnili závazky a přísliby schengenského prostoru - svobodný pohyb v Evropě závisí na spořádané ochraně vnějších hranic; na tom, že budeme schopni sami určit, kdo do Evropy přijde. Dále musíme odstraňovat příčiny, kvůli nimž lidé prchají ze svých domovů: mnohem většími výdaji na rozvojovou pomoc a užším partnerstvím se sousedy Evropy. To vše změní naše priority.

60 milionů uprchlíků, kteří dnes ve světě žijí, a většina z nich nedaleko svých původních domovů, jsou globálním problémem. Nikdo nemůže říkat, ať si ho vyřeší ty státy, které náhodou leží v krizové oblasti.  Musíme změnit myšlení. Co se na světě děje, to se týká nás všech.  Toto je kontext, který se v minulých 12 měsících s takovou silou rozvinul. „Zvládání“ se týká Německa – ale také celého světa.

…

Mnohé novinové titulky zdůrazňují, že kancléřka přiznala vlastní chyby. Zde je celá pasáž z rozhovoru:

Merkel: Také my Němci jsme tento problém dlouho ignorovali a potřebu nalezení společného evropské řešení jsme vytěsňovali. Už v letech 2004 a 2005 přicházelo do Evropy hodně uprchlíků a problém jsme nechali na Španělsku a jiných zemích na hranicích Unie. A ano, i my jsme se tehdy bránili spravedlivějšímu rozdělení uprchlíků po Evropě (tedy kvótám, pozn. TL). Poté, co jsme během jugoslávských válek v 90. letech přijali mnoho utečenců, jsme byli vcelku rádi, že se s tímhle tématem zase potýkají jiní. Tohle vše nemůžu popřít.

…

Potřebujeme teď delší nádech na nalezení férového a společného evropského řešení. Dlouho jsme skutečně tématu uprchlíků nevěnovali takovou pozornost, jakou by si zasloužilo. To platí také pro ochranu vnějších hranic Unie – Německo vždy nepodporovalo plány, které by například skrze pohraniční agenturu Frontex omezily suverenitu členských států. Říkali jsme, že my se o problém postaráme na našich letištích; tedy o žadatele o azyl, kteří přiletí. A protože ležíme uprostřed Evropy, tak se o víc starat nemusíme, problém se nás nebude týkat. Tak to ale nejde.