úterý 26. 9. 2017

Denní menu

Komentovaný výběr toho nejzajímavějšího ze světových médií od pondělí do soboty.

Ok, a s kým, nebo vlastně proti komu, potom bude hrát FC Barcelona? Předpokládejme, že Kataláncům jejich snahy od odtržení od Španělska vyjdou. V neděli proběhne referendum. Přijdou k němu davy voličů a vysloví se pro nezávislost. A co bude se slovutným klubem?

“Představa, že bude Lionel Messi každou neděli nastupovat proti poloamatérské obraně jednoho z místních katalánských klubů, je naprosto nemístná,” píše BBC. Ve stejném článku ostatně ani představitele FC Barcelona něco takového nenapadá: “Při vší skromnosti, patříme ke špičce ve svém oboru.  Jakákoli liga bude ráda, když se jí budeme účastnit,” popisuje vyhlídky nejmenovaný vysoce postavený činovník legendárního klubu. “Budeme hrát ve stejné lize jako Espanyol,” nechal se zase slyšet viceprezident FC Barcelona na tiskovce. Espanyol je barcelonský klub číslo dvě, ale jeho sympatie nejsou na straně Katalánců. Na rozdíl od FC Barcelona.

Reklama
Reklama

Klub se projevuje nečekaně politicky. Již v roce 2014 se Barcelona stala jedním ze signatářů výzvy Národní pakt za právo rozhodnout se, která prosazovala konání referenda o nezávislosti. A minulý týden, když madridská vláda poslala do Barcelony a dalších katalánských měst polovojenskou Guardiu Civil, aby pozatýkala tvrdé jádro separatistů a zabavili cokoliv, co by mohlo katalánské vládě pomoci uspořádat referendum, zveřejnil klub téměř okamžitě ostré prohlášení “na obranu demokracie, svobody projevu a sebeurčení”.

Takže FC Barcelona si jistě přeje, aby to v neděli všechno dopadlo tak, jak stojí popsáno výše. A až to tak dopadne a Katalánsko se po pouhých pár stoletích příslušnosti ke Španělsku osamostatní, změní se pro klub přesně co? Nezmění se samozřejmě nic! “Ať se v příštích týdnech stane cokoliv, zdá se, že Barcelona věří, že si bude vždy moci vybrat soutěž, ve které bude hrát. I kdyby se Katalánci rozhodli opustit Španělsko, Barca věří, že Španělsko nikdy neztratí chuť sledovat El Clásico,” píše BBC o klasickém derby mezi FC Barcelona a Realem Madrid.

Barcelonský klub je ale jen dobře viditelný příklad širšího trendu. Stále znova se zdá, že lidé si představují radikální změny zhruba v tom smyslu, že všechno, co se jim nelíbí, někam zmizí, zatímco všechno ostatní samozřejmě zůstane. Jako když si v supermarketu vyberete novou značku kečupu. Skotové se tak chtěli trhnout od Británie, ponechali by prý si jen královnu, britskou libru, volnou hranici, nerušený obchod i veselé přátelství se státem, který právě odmítli tvořit - a samozřejmě členství v Evropské unii, jehož byla tehdy ještě Británie regulérním členem. Když jim z Londýna důrazně vzkázali, že na libru (a nejspíš i na královnu) mohou zapomenout a že členství v EU jaksi bez souhlasu všech ostatních zemí není možné, jejich nadšení pro samostatnost silně povadlo.

To Britové si entusiasmus podrželi až do referenda. I tady, podle osobní zkušenosti autora menu z předvolební kampaně, panovala hřejivá atmosféra přesvědčení, že se Evropané bez Britů neobejdou, obchodovat se bude postaru, nic se nezmění a neblahé důsledky rozchodu nejsou ničím jiným než nepřátelskou propagandou. Dnes, jak známo, žádají Britové minimálně o dvouletý odklad vysněné samostatnosti - tedy de facto o prodloužení členství do roku 2022 (konzervativci) nebo o zachování současného stavu na mnoho dalších let (labouristé - ti se teď na své konferenci nechali slyšet, že deset let snad přece jenom ne, ale jinak je možné cokoliv. A, upřímně řečeno, co bude při dnešním tempu politického a společenského dění za deset let?)

No a Katalánci? Země zůstane nadále a bez přerušení členem Evropské unie, i když jim její šéf vzkázal, že bude muset absolvovat běžný vstupní proces jako země střední a východní Evropy, což v praxi znamená, že s jejich vstupem za několik let musí souhlasit Madrid plus všechny ostatní země řešící otázky separatismu, třeba Belgie nebo Slovensko. Není nic samozřejmějšího…

Mezitím budou platit eurem, protože nic jiného nemají podle všeho připraveno - nebo to alespoň není známo. Obchodovat se zbytkem Pyrenejského poloostrova budou stejně snadno jako dřív, protože samostatnost přece znamená automaticky otevřené hranice a nerozborné přátelství s partnerem, se kterým jste si právě dali do zubů a obvinili jste ho z diktátorství, pošlapávání demokracie a zahájení občanské války. A samozřejmě, FC Barcelona bude hrát před nadšeným španělským publikem španělskou ligu.

Reklama
Reklama
Reklama
Sledujte Denní menu na Twitteru
@dennimenu

Přihlaste se k newsletteru a žádné Denní menu vám už neunikne

Přihlášením se k odběru souhlasíte se zpracováním osobních údajů, více informací.

Přívlastkem “zásadní” se často označuje ledacos, u projevu francouzského prezidenta na půdě Sorbonny v úterý odpoledne je to však jednoznačně na místě. Emmanuel Macron odhalil svoji představu Evropy v příštích desetiletích – a v rozporu s převažujícím míněním francouzských komentátorů, že ho výsledek německých voleb přiměje slevit z některých záměrů, nastínil plán, na jehož konci je Evropa blížící se unitárnímu státu. S jedním prokurátorem, společnou armádou, vlastními daněmi, výukou dvou cizích jazyků na všech základkách po Evropě financovanou z evropského rozpočtu a vlastním parlamentem pro státy eurozóny. To vše samozřejmě pod podmínkou, že o takový projekt budou stát jeho akcionáři, tedy členské země Evropské unie. Kolik jich bude, to teď začne Macron zjišťovat.

O některých jím zmíněných tezích se mluví dlouho, jiné jsou staršího data a začal na ně usedat prach zapomnění, něco jsou novinky. Platí, že Macron bude muset získat na svoji stranu hlavně Německo, jehož nová vláda zřejmě nebude sdílet stejný integrační apetit. Některé teze proto pravděpodobně skončí jen na papíře, jinde se půjde cestou kompromisů. Debata o nové podobě Evropy však dostala úterkem konkrétní rámec. Zde přinášíme hlavní body z Macronova více než půldruhé hodiny trvajícího projevu.

Reklama
Reklama

Na pozadí teroristických útoků v Evropě a s dozvukem migrační krize zmínil Macron jako první téma bezpečnost. Mluvil hlavně o potřebě sblížit jednotlivé “kultury přemýšlení o vlastní ochraně” a jako způsob, jak toho dosáhnout a zároveň dodat EU autonomii v obraně, navrhl začlenit do jednotlivých národních armád vojáky z ostatních států EU. Takto složené jednotky by pak tvořily základ civilní síly, která by měla vlastní velení nezávislé na národních vládách a také na NATO a – podle představ Macrona by například pomáhala při přírodních pohromách v Evropě. Kromě toho navrhuje zřídit společného evropského prokurátora na vyšetřování teroristických činů, jednu centrální školu na výcvik špionů specializovaných na odhalování organizovaného zločinu a také jeden společný úřad pro udělování azylu, aby se v této věci sjednotila pravidla a procedury.

To všechno bude stát peníze, proto Macron navrhuje několik evropských daní. Zatížit novou daní by se podle představ francouzského lídra měly mezinárodní finanční transakce v EU – jaké přesně, ovšem neřekl. Z příjmu by se pak financovala ochrana vnějších hranic Evropy a jejího vnitřního prostoru a také rozvoj zemí v prstenci okolo EU, z nichž pochází nejvíc migrantů do Evropy.

Další daní, tentokrát na podporu rozvoje čistých technologií, by byla uhlíková daň. Tu by podle Macronových představ platili “špinaví” vývozci do Evropy, aby se ulevilo evropským firmám zatíženým environmentální legislativou od konkurence. Nové zdanění se pak týká také digitálního prostředí, byť tady nejde o novou daň jako takovou, ale spíše sjednocení pravidel v zemích EU tak, aby firmy podnikající v online prostředí nemohly využívat rozdílů mezi jednotlivými státy a vyhnout se tak úplně daňové povinnosti.

Z pohledu zejména chudších východoevropských zemí představuje nášlapnou minu Macronova projevu návrh na sblížení daní ze zisku firem. Tohle je jedna ze starších myšlenek, která se do prostoru EU pravidelně vrací. Zhusta to dělají právě Francie a Belgie coby země s poměrně vysokými daněmi pro firmy – a nové členské státy včetně Česka tomu systematicky oponují.

Francouzský prezident nenavrhuje jednu stejnou daň pro všechny; chce stanovit “společné daňové pásmo” pro zdanění zisku firem. I tady platí, že Macron nešel do větších detailů, jeho uvažování – určené v tomto případě hlavně francouzským, nikoli evropským uším – je ale jasné. Vnitřní trh podle něj nemá být “prostorem konkurence, ale sociální konvergence” (nové členské státy to zhusta vidí opačně, nebo minimálně ne v rozporu) a příjem strukturálních fondů by měl být nově navázán na tuhle logiku. Tedy kdo si nechá nízké daně, nedočká se bruselských miliard. “Protože nelze profitovat z evropské solidarity a zároveň hrát proti ostatním,” řekl doslova Macron.

Daňovou harmonizaci označil francouzský prezident za součást jeho představ reformy eurozóny, již považuje za součást léčby vysoké nezaměstnanosti zejména mladých lidí v EU. V rámci toho navrhl, aby země platící evropskou měnou měly svůj “vlastní silný rozpočet” na podporu velkých strategických staveb nebo programů, na něž by jednotlivé státy samy neměly. A k tomu také společného ministra financívlastní parlament, který by rozpočet a jeho správce kontroloval. Macron sice řekl, že “nejde o to sdílet dluhy ostatních zemí”, ale “dostat mladé do práce”. Nicméně přesvědčit právě o tomhle německou CDU včetně Angely Merkel, a ještě více ekonomické liberály z FDP jakožto možnou příští vládní stranu bude velmi obtížné.

Francouzský prezident pak zmínil i několik “light” bodů, které můžou zaujmout evropské občany. Konkrétně rozšíření školních programů EU tak, aby mohla v horizontu několika málo let nejméně polovina studentů – nejen vysokoškoláků – v Evropě strávit šest měsíců na škole v jiné zemi EU, dále podpořil větší dohled nad stejnou kvalitou potravin na Západě i Východě kontinentu, což je velké téma zemí Visegrádu. A také chce, aby se příští rok zapojili do debaty o budoucí podobě EU lidé ve všech zemí sedmadvacítky, aby - jak řekl - byla Evropa také “jejich dílo.”

Na konci pak Macron podpořil - což je zejména pro tuzemsko coby stát neplatící eurem a skeptický vůči integraci stejně přitažlivé jako potenciálně rizikové - vícerychlostní Evropu. Řekl “nebojme se jí a nebojme se jít sami”.

Reklama
Reklama