Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Dělníci kultury, Kultura

Život není videohra

Čeští otaku, tedy blázni do japonského komiksu a animace, mají tento týden jeden důvod k radosti a jeden důvod ke smutku. V rámci Fresh Film Festu mohou v česku poprvé v kině vidět adaptaci slavného manga komiksu s názvem Scott Pilgrim proti zbytku světa. A v úterý umřel předčasně v pouhých 46 letech Satoshi Kon, jeden z nejoriginálnějších japonských animátorů.

Zahajovací film právě probíhajícího mezinárodního festivalu studentských filmů, který můžete vidět ještě v neděli od tří hodin v Aeru, dostál své pověsti nečekaného hitu, nad kterým se rozplývá nejen teenagerská cílová skupina, ale i okoralí zámořstí kritici. Britský režisér Edgar Wright si udělal jméno parodií na zombie filmy Soumrak mrtvých a bláznivou policejní komedii smíchanou s akčním filmem ve stylu Michaela Baye s názvem Jednotka příliš rychlého nasazení. Ve Scottovi Pilgrimovi dostal od amerického studia odpovídající rozpočet a natočil film, který střídá styly a hází popkulturní odkazy s kadencí srovnatelnou snad jen s Moulin Rouge Baze Luhrmana.

Do zběsilého stylu vyprávění (zrychlovačky, epileptický střih) přidává prvky komiksové (rozdělení plátna na několik políček, napsané citoslovce doprovázející zvuky)a videoherní poetiky (ve scénách soubojů). A i když je to objektivně šílený mišmaš, výsledek je překvapivě konzistentní. Už možná proto, že celý film je natočen jako videohra, v níž hrdina v podání pucholtovsky nesmělého Michaela Cery postupuje z levelu do levelu a postupně se vypořádává v drsných bojích se sedmi bývalými příteli své vyvolené.

Formálně je Wrightův snímek radikálním počinem, který si nepůjčuje stylistické postupy jen z jiných filmů, ale z jiných médií. Mnohým se tahle čirá postmoderna bude zdát příliš hlučná, okázalá a povrchní. Ale věčné děti, stejně jako ty opravdové patnáctileté se budou tetelit blahem, až film v říjnu dorazí do české distribuce.

To Satoshi Kon byl jiný případ. I když jeho filmografie obsahuje také díla, v nichž se rozostřuje hranice mezi realitou a fikcí. V Perfect Blue popisuje život populární popové hvězdičky, do jejíhož života začnou vstupovat vyhalucinované(?) přízraky. Filmy Davida Lynche jsou vedle toho přehledné pohádky na usnutí. Ve filmu Paprika (hlavní postava, chimérická průvodkyně sny, se skutečně jmenuje jako český termín pro zeleninu) se vše točí kolem přístroje, který vědcům umožňuje vstupovat do snů. V souvislosti se současným hypem kolem filmu Inception se objevily na internetu obvinění, že Nolan Papriku do jisté míry okopíroval. Není to tak. Funkci snu a hlavně pojetí podvědomí vnímají oba autoři úplně odlišně. Každopádně Satoshi Kon patří mezi ty animátory typu Mamoru Oshiiho (Ghost In The Shell), kteří japonskou anime rehabilitovali pro náročné publikum. Ukázali totiž, že je adekvátní formou pro vyprávění nesoucí filozofické či psychoanalytické významy.

Blízcí Satoshiho Kona uveřejnili po jeho smrti na filmařově blogu jeho rozloučení s rodinou a fanoušky (anglický překlad je zde). Je to dojemné čtení. Tvůrce se tu vyznává z šoku, když mu doktoři našli metastazující nádor a oznámili mu, že mu zbývá pár měsíců života, bilancuje svůj život, lituje, že tu zanechává rodinu a nedokončený celovečerní film Dreaming Machine.

Škoda, že se jako Scott Pilgrim nemůže vrátit o level níž a posunout život o nějaký čas nazpátek. Život ale není videohra. Filmy tohoto výjimečného tvůrce vždycky balancovaly na hranici paranoie a zdravého rozumu, snu a reality, akcentovaly samotu a odcizení. Na rozdíl od formálně originálního, nesmírně zábavného, ale čistě eskapistického Scotta Pilgrima kladly otázky po smyslu lidské existence. Bude nejen japonskému filmu chybět.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].