S Babišem je to jako s Trumpem. Pořád se učíme

Vít Rakušan rád jezdí besedovat s občany. Začal s tím v rámci marketingu své strany před třemi lety a od té chvíle se jeho novoroční program tradičně nese v obrážení českých hospod a kaváren s mikrofonem v ruce. Letos tak činí poprvé v opoziční roli a pochvaluje si, že má na výjezdy více času. Je lednový večer a v kavárně Artičok v Hradci Králové právě odpovídá na stížnost na špatnou komunikaci vlády. Dotaz, který se pravidelně rok co rok vrací, dnes vyřizuje tak, že bývalá vláda podle něj skutečně měla mezi lidi vyrazit dříve. Teď už je to ale jedno a předseda Starostů rychle přechází k výhledu do budoucna. 

„Fakt si přiznejme, že teď je té druhé části společnosti víc. Mají většinu. Kromě vládních stran je tu 4,5 procenta pro Stačilo! a 1,5 procenta pro Přísahu,“ shrnuje pro dnešní posluchače realitu. „A co nám zbývá jiného než jet do regionů? Aktivovat vás, občanskou společnost, aby šli lidé do politiky, do komunálu,“ říká. 

„Co zbývá jiného“ je dnes pro opozici opravdu klíčová otázka. Zvlášť v čase, kdy jedna vládní strana zpochybňuje legitimitu mandátu ukrajinského prezidenta, tváří se, že nezná všeobecně známé viníky, kteří stáli za výbuchem muničního areálu ve Vrběticích, nebo relativizuje fakt, že Rusko napadlo Ukrajinu, a druhá se hádá s prezidentem o angažmá pro svého problematického čestného předsedu.

Premiér mezitím balancuje mezi vedením země a vlastním střetem zájmů, a to vše se děje ve chvíli, kdy se rychle přepisuje globální geopolitické uspořádání a část evropských zemí se začíná reálně připravovat na možnost, že se ozbrojený konflikt rozlije z Ukrajiny dál do kontinentu. Někde v tomto čase si opozice při hlasování o důvěře vládě Andreje Babiše poprvé zkouší, jak ve složité době vlastně fungovat.