Používáte nástroj pro blokování reklamy. Příjmy z reklamy umožňují naši existenci.
Podpořte nás a nástroj pro tento web vypněte (návod). Nebo si pořiďte předplatné a reklama se vám nebude zobrazovat. (E-shop)

Obtěžuje vás reklama?
Předplatitelům ji nezobrazujeme.

Reklama
 
Audit Jana Macháčka

Putin: Krym je spirituálním zdrojem Ruska

O iredentismu aneb Ruský prezident otevírá Pandořinu skřínku konkurenčních historických nároků nejen v Evropě

Vladimir Putin
Vladimir Putin • Zdroj: Globe Media / Reuters

Lucian Kim ve svém komentáři pro Reuters konstatuje, že skutečnost, že ruský prezident Vladimir Putin ve svém projevu vyzval bohaté Rusy k repatriaci nezdaněných peněz, které si ulili na účty v cizině, dokládá, pod jak obrovským finančním a ekonomickým tlakem ruský prezident je.

Nicméně nejdůležitější a nejznepokojivější pasáž projevu je podle autora komentáře ta, kde se uchýlil k „etno-náboženským referencím“ a důrazům. Prý by bylo ještě pochopitelné vysvětlit, jaký má Krym pro Rusko strategický význam jako hlavní základna černomořské flotily. Tomu rozumí každý, kdo se podívá na mapu. Ale Putinův důraz na to, že Krym je spirituálním zdrojem Ruska, protože zde velkokníže Vladimír před tisíci lety konvertoval ke křesťanství, otevírá Pandořinu skřínku konkurenčních historických nároků nejen v Evropě.


Putin vyhlásil, že antické město Cherson u Sevastopolu je pro ruské pravoslavné křesťany stejně svaté jako Chrámová hora v Jeruzalémě pro židy a muslimy. „Tak se k tomu budeme vztahovat ode dneška a navěky,“ pravil Putin a prohlásil tak ruský nárok na Krym za věčný. Co si mají pomyslet Ukrajinci, když v březnu Putin prohlásil, že „Kyjev je matkou ruských měst“?

Pozn. autora Auditu: Možná nás může prozatím mírně uklidnit, že východní Ukrajině ovládané separatisty Putin žádný spirituální význam nepřisoudil. Prozatím. Ještě asi třeba dodat, že naprosto klíčový důraz na Krym coby na kolébku ruského křesťanství není něco, co by měli Rusové zažito a co by bylo podobné jako vztah Srbů ke Kosovu poli, například. Je to jeden z více odkazů na historii křesťanství v Rusku. Že se to od minulého týdne bude učit ve školách jako základ, je ale asi jasné.

 

V Knihovně Václava Havla se před měsícem konala debata o nacionalismu a separatismu nejen v zemích, jako je Skotsko, Katalánsko, Belgie, Maďarsko, severní Itálie, Rusko, Čína. Pozvání přijali Lenka Víchová, Petr Hlaváček, Michael Romancov, Edvard Outrata, Roman Joch, Jan Kysela.

Jednu z důležitých poznámek zde vyslovil Edvard Outrata, když řekl, že jednoznačně nejnebezpečnější formou nacionalismu je dnes iredentismus, tedy politická ideologie usilující o připojení části jiného státu s vlastní národnostní menšinou. Název se odvozuje od italského „terre irredente“ čili „ztracená země“. Hnutí italské iredenty usilovalo po sjednocení Itálie ještě o připojení Jižního Tyrolska, Terstu, Dalmácie a Istrie. Existují pochopitelně sny o velkém Srbsku, velkém Maďarsku, velké Albánii apod.

Pro naši paralelu s dnešním Ruskem je podstatné, že příkladem „iredenty“ jsou jak anšlus Rakouska, tak zabrání Sudet roku 1938. V tom případě je znepokojivé, že jak hitlerovský režim, tak Putin deklarují své cíle dlouho a jasně předem.

To ovšem neznamená, že se nároky nemohou posunovat či všelijak stupňovat. Školní definice „iredentismu“ je sice vznášení nároku na území s vlastní národnostní menšinou, „ztracené území“ může být i to, kde pobýval ruský voják, či území pod ruskou okupační správou.

 

Reklama
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.
Reklama

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte