Nedávno jsem se zmiňoval o tom, že evropský prezident Herman van Rompuy zmizel ze scény a asi se v rámci budování prestiže své funkce skrývá někde ve sklepě. Nyní se o něm opět píše, a to v souvislosti s tím, že jeho mise (task force), která měla Unii navrhnout nějaké institucionální a smluvní změny a koordinaci politik v reakci na krizi eurozóny, skončila krachem a nezdarem. EU Observer píše, že jediný konkrétní posun je v tom, že státy EU budou posílat do Bruselu rozpočty k posouzení s šestiměsíčním předstihem, jenže to bylo schváleno už minulý týden a van Rompuy s tím nemá mnoho společného.
Německo van Rompuye tvrdě zkritizovalo. Výsledky jeho práce jsou prý „nekonkrétní a mlhavé“. Podle všeho se dlouhé měsíce soustředil jen na jednání o eventuální ztrátě hlasovacích práv v důsledku špatného rozpočtového chování, ale zde k žádnému závěru nedospěl. Je to také dost neobvykle tvrdá kritika evropské vlády ze strany jednoho členského státu.
…
Přízeň evropských obyvatel se začíná odvracet od společné evropské měny. Na otázku, zda přijímat euro byla dobrá nebo špatná věc, odpověděla podle rozsáhlého průzkumu, který inicioval German Marshall Fund, většina lidí v jednotlivých státech eurozóny negativně. V nesouhlasu vede kupodivu Francie, kde je s eurem nespokojeno 60 procent lidí. Pak následuje Španělsko a Německo (53 procent). Itálie to má fifty fifty. Pozitivně to vidí jen Nizozemci (pro 53 procent), ale hlavně Slováci (64 procent). Euro si nepřeje 83 procent Britů apod.
Na druhou stranu je pozoruhodné, že většina respondentů v EU (57 procent) se domnívá, že ekonomické potíže by měly vést „k většímu závazku budovat silnější Evropu“.
K tomu dvě poznámky. To slovenské nadšení je opravdu pozoruhodné a svědčí o tom, že novináři, kteří referují o tom, jak Slováci mají „své euro“ rádi, si nevymýšlejí. Osobně jsem měl při svém letošním pobytu na Slovensku podobný pocit.
A k té druhé věci: „Silná Evropa“ nemusí znamenat integrovanější či centralizovanější Evropu.
…
A ještě jedna – poslední – poznámka k fotovoltaice. ČEZ jak známo nakoupil fotovoltaické elektrárny za 10 miliard korun od vlastníků, kteří jsou většinou neznámí. Všechny detaily i cena jsou podle ČEZ „obchodním tajemstvím“. Možná lze přijmout tezi, že ČEZ do fotovoltaiky musí investovat, pokud je to výhodné. Nemusíme už ale přijímat tezi o obchodním tajemství.
Fotovoltaiky vhodné ke koupi ČEZ mohla firma vybírat v transparentní soutěži. A v rámci podnikatelské kultury, kterou by měla firma s dominantním podílem státu držet vysoko, měla vybírat pouze adepty s reálným nebo čitelným vlastníkem. Nové jaderné reaktory bude firma také vybírat v gigantickém tendru.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Mohlo by vás zajímat
