Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Analýza

Nade Hradem kradem

Jsou lidovci „černoprdelníci“ nebo nejsou? Tímto výrokem Karel Schwarzenberg nevídaně zahýbal českou politickou scénou. Předseda lidovců Cyril Svoboda požaduje omluvu a už odmítl pozvání na večeři podávanou u příležitosti jmenování Schwarzenberga šéfem TOP 09. A to v závěsu dalšího předsedy, tentokrát ČSSD Jiřího Paroubka, který se též ke slavnostní tabuli nedostavil kvůli slovům.

Karel Schwarzenberg • Autor: Matěj Stránský
Karel Schwarzenberg • Autor: Matěj Stránský

Schwarzenberg totiž označil sociální demokraty za „povětrné holky“. Jak poté vysvětlil, měl k takovému označení důvod: prostě ten, kdo někomu něco slíbí, a pak jde s někým jiným, většinou prostě vypadá jako „povětrná holka“.

Pobouření lidovců je ale trochu z jiného soudku: jako „černoprdelníky“ totiž nazývali katolíky a katolický klérus bachaři v komunistických kriminálech. Není to jistě příjemná shoda, jenže Karel Schwarzenberg to tak bez pochyby nemyslel a lidovci to dobře vědí – exministr zahraničí, jak známo, rád používá archaismů a slovních rozpustilostí. Katolíci se ostatně „černoprdelníky“ vcelku běžně pojmenovávali ještě dávno před komunisty, kvůli svému vyznání a tedy příslušnosti k většinou černě oděným církevním hodnostářům.

Schwarzenberga také nemusí nikdo podezřívat, že by chtěl někoho urážet: jednak si jako příslušník šlechtického rodu musel za svůj život vyslechnout celou řadu urážek a invektiv na svůj původ („degenerovaná, arogantní, zbohatlická smetánka, která tyla z poroby a práce toho nejchudšího lidu“). A navíc právě jeho „stav“ seděl v úplně stejných kriminálech jako lidovečtí politici, věřící a katoličtí kněží.

Škoda, že kolegové i konkurenti nenaslouchají Schwarzenbergovi hlouběji. Mezi „černoprdelníky“ a „povětrnými holkami“ by totiž zaslechli i podstatnější věci. Třeba když se v jednom z rozhovorů pokusil aktualizovat slavný výrok T. G. Masaryka o tom, jak je důležité „nebát se a nekrást“.

„To jsme bohužel zkrátili na nebát se a krást“, konstatoval tehdy Schwarzenberg. A jako znalec minulosti ještě podotknul. „V Čechách se vždycky kradlo, což o to. Ostatně už za tatíčka Masaryka se zpívalo: nade Hradem, pode Hradem, kradu, kradeš, krade, kradem. Ale dřív se lidi alespoň styděli“.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].