Nade Hradem kradem

Schwarzenberg totiž označil sociální demokraty za „povětrné holky“. Jak poté vysvětlil, měl k takovému označení důvod: prostě ten, kdo někomu něco slíbí, a pak jde s někým jiným, většinou prostě vypadá jako „povětrná holka“.

Pobouření lidovců je ale trochu z jiného soudku: jako „černoprdelníky“ totiž nazývali katolíky a katolický klérus bachaři v komunistických kriminálech. Není to jistě příjemná shoda, jenže Karel Schwarzenberg to tak bez pochyby nemyslel a lidovci to dobře vědí – exministr zahraničí, jak známo, rád používá archaismů a slovních rozpustilostí. Katolíci se ostatně „černoprdelníky“ vcelku běžně pojmenovávali ještě dávno před komunisty, kvůli svému vyznání a tedy příslušnosti k většinou černě oděným církevním hodnostářům.

Schwarzenberga také nemusí nikdo podezřívat, že by chtěl někoho urážet: jednak si jako příslušník šlechtického rodu musel za svůj život vyslechnout celou řadu urážek a invektiv na svůj původ („degenerovaná, arogantní, zbohatlická smetánka, která tyla z poroby a práce toho nejchudšího lidu“). A navíc právě jeho „stav“ seděl v úplně stejných kriminálech jako lidovečtí politici, věřící a katoličtí kněží.

Škoda, že kolegové i konkurenti nenaslouchají Schwarzenbergovi hlouběji. Mezi „černoprdelníky“ a „povětrnými holkami“ by totiž zaslechli i podstatnější věci. Třeba když se v jednom z rozhovorů pokusil aktualizovat slavný výrok T. G. Masaryka o tom, jak je důležité „nebát se a nekrást“.

„To jsme bohužel zkrátili na nebát se a krást“, konstatoval tehdy Schwarzenberg. A jako znalec minulosti ještě podotknul. „V Čechách se vždycky kradlo, což o to. Ostatně už za tatíčka Masaryka se zpívalo: nade Hradem, pode Hradem, kradu, kradeš, krade, kradem. Ale dřív se lidi alespoň styděli“.