Emmanuel Macron, Candidate For France's La République En Marche!, Campaigns For President
Emmanuel Macron dva týdny před volbami poprvé vyráží za voliči, Dijon, 28. března • Autor: Getty Images

Emmanuel Macron vyhrál prezidentské volby a Francie, potažmo celá Evropa, si může oddechnout. V čele země bude i dalších pět let politik, který nechce bořit stávající systém - a pokud avizuje změny, tak v jeho mantinelech.

Marine Le Pen naopak slibovala rozchod s Francií několika posledních desítek let. Pokud by dostala příležitost začít naplňovat svůj program postavený na náboženské a rasové segregaci a centrálním plánování, zemi by čekala paralýza. Politická, společenská, ústavní. Spolu s Francií  by se pak začala otřásat i Evropská unie, kterou chtěla Marine Le Pen - za pomoci práva veta - od základu překopat.

Reklama
Reklama

Macronův mandát je silný. Konečné výsledky mu přiřkly 58,5 procenta a od lídryně nacionalistického Národního sdružení ho dělí 17 procentních bodů. Takový náskok mu nepředvídaly žádné průzkumy veřejného mínění. Podrobnější pohled na výsledky ukazuje, že zafungovala takzvaná republikánská fronta, tedy hlasování „cokoli jen ne krajní pravice”.

https://twitter.com/mathieugallard/status/1518295686407757828

Až 42 procent voličů levicového radikála Jeana-Luka Mélenchona,  který skončil v prvním kole těsně třetí, hodilo ve druhém kole svůj lístek Macronovi. Průzkumy mezi oběma koly přitom naznačovaly, že se tak zachová jen třetina Mélenchonových stoupenců. Hlas proti Le Pen odevzdalo také 53 procent voličů zástupkyně mainstreamové pravice Valérie Pécresse - oproti 18 procentům pro lídryni krajně pravicové strany.

Francii tak v příštích týdnech čekají víceméně běžné politické výzvy, nikoli boj o udržení liberální demokracie. Na začátku června se v zemi konají sněmovní volby, které by měly ideálně zajistit Macronovi většinu v dolní komoře parlamentu, aby mohl efektivně vládnout. Bude to těžké, protože jeho hnutí Republika v pohybu, které založil krátce před svým prvním zvolením před pěti lety, není dostatečně etablované v regionech.

Francouzi navíc možná budou chtít vyvažovat prezidenta, a dají proto častěji přednost zástupci konkurence. Nebylo by to poprvé, co by zemi v takovém případě čekala „kohabitace” šéfa státu s premiérem nebo premiérkou z oponentního tábora. Pravicový prezident Jacques Chirac takhle vládl se socialistou Lionelem Jospinem.

V červnu se ukáže také to, do jaké míry i na lokální úrovni stále funguje republikánská fronta proti krajní pravici. Le Pen ve svém povolebním projevu vyzvala svoje stoupence, aby se soustředili právě na sněmovní klání a masivní účastí zabránili Macronovi svobodně vládnout.

https://twitter.com/mathieugallard/status/1518302123838029826

Boj o charakter státu každopádně čeká Francii později. Macronovou klíčovou voličskou skupinou byli důchodci, lidé nad 60 a ještě výrazněji nad 70 let.  Týdeník The Economist si všiml, že kdyby v těchto volbách hlasovali jen lidé do 60 let, Macron by se do druhého kola vůbec nedostal, a finále by se odehrálo mezi Le Pen a zmíněným Jeanem-Lukem Mélenchonem, zástupci dvou krajních pólů politické scény.

Důchodci tu nebudou věčně a opačný konec demografické pyramidy se radikalizuje. Jestliže hlas Macronovi dalo nyní 42 procent Mélenchonových voličů, ve volbách před pěti lety to bylo o 10 procentních bodů víc. Paralelně tehdy ve druhém kole hlasovalo pro Marine Le Pen 7 procent mélenchonistů - teď to bylo už 17 procent.

Sílí sama nacionalistická, xenofobní pravice. V roce 2002 získal otec Marine Le Pen 18 procent ve druhém kole prezidentských voleb, ona sama před pěti lety 34 a teď 42 procent. Čtvrtým v řadě byl letos islamobijec a odsouzený rasista Éric Zemmour. Na pozadí jeho radikálního vystupování, kdy například Francouzky na ulicích nutil sundat si z hlavy muslimský šátek, působila i Le Pen se svými návrhy výrazně normálněji.

Ona sama už v prezidentských volbách zřejmě kandidovat nebude, ale uchazečů o nejvyšší post na krajní pravici přibývá. Ve frontě čeká mimo jiné neteř Marine Le Pen Marion Maréchal, svého času nejmladší poslankyně Národního shromáždění, které se prorokuje zářná politická kariéra. Podle francouzských sociologů už není otázkou, zda se jednou zmocní krajní pravice nejvyšší moci ve státě, ale kdy to bude. Jestli už za pět nebo „až“ deset let.

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
Chcete-li článek okomentovat nebo nás upozornit na chybu, přihlaste se nebo se zaregistrujte. Nejzajímavější příspěvky zveřejníme.

Kateřina Šafaříková

redaktorka, Fokus

safarikova

Vyhledávání

Tip: Vyhledávejte dle autora pomocí autor: autor:”Erik Tabery” další tip

Výsledky vyhledávání

Hledám o sto šest
Vyskytla se chyba, zkuste to znovu.

Nejvíce hledáte