Připíjet si neměli

Italský soud minulý týden - zatím nepravomocně - poslal do vězení sedm expertů, bývalých členů komise pro odhad rizik velkých katastrof. Údajně podcenili hrozbu zemětřesení ve městě L'Aquila a nevarovali dostatečně veřejnost. Skutečně udělali chyby a jaké?

Komise se v L'Aquile sešla 31. března 2009, několik dní před zemětřesením. Řadu informací o této schůzce přinesl například loni v září časopis Nature. V zápisu z jednání komise jsou korektní věty v tomto smyslu: „dosavadní vývoj seismické aktivity nenaznačuje, že by k nějakému silnému zemětřesení mělo dojít. V datech není žádný takový jasný signál. Silné zemětřesení ale nelze zcela vyloučit.“ To je podle mě úplně v pořádku.

Pak ale na tiskové konferenci, kterou přenášela italská televize, jeden ze členů komise, nikoliv geofyzik, ale vysoký úředník, vyzýval ke klidu a tvrdil, že se nic vážného nestane a že si na to klidně mohou s novináři připít místním vínem (tiskovky se zúčastnili jen dva ze členů komise - pozn. red.). Dokonce nechal to víno přinést ze zákulisí a přiťukli si. Celé to asi skutečně dělalo na veřejnost dojem, že komise přesně ví, co se bude dál dít. To se samozřejmě stát nemělo, ale myslím, že obvinění měli být jen zbaveni funkcí v komisi a ne trestáni vězením.

Jeden z místních lidí údajně zemětřesení předpověděl pomocí měření radioaktivního plynu radonu. Je to pravda?

Měření množství radonu v podzemní vodě nejsou považována za spolehlivou předpověď. Je to metoda, která velmi často selhává. Muž, o kterém mluvíte, místní technik jménem Giuliani, spolehlivost svých předchozích měření nepublikoval v žádném odborném článku. V týdnech, které předcházely zemětřesení (došlo k němu 6. dubna), navíc Giuliani pomocí radonu dvakrát předpověděl, že zemětřesení přijde co nevidět, a ani jedna předpověď nevyšla. Členům komise tedy nelze klást za vinu, že k jeho výrokům byli skeptičtí.

Může být radon alespoň v některých případech náznakem blížícího se zemětřesení?

Před některými zemětřeseními byl v podzemní vodě skutečně naměřen nárůst koncentrace radonu. Může to být tím, že jak v okolí zlomu roste napětí, blíží kritickým hodnotám, při kterých pak dojde k překonání pevnosti zlomu, je hornina stlačována; zmenšuje se objem pórů a je z nich vytlačována voda včetně plynných složek. Tím se spodní voda obohatí o radon, případně ještě třeba o oxid uhličitý. Před mnoha zemětřeseními ale k žádnému zvýšení množství radonu ve spodní vodě nedošlo. Je to tedy nespolehlivá metoda, nelze se jí řídit.

Koncentraci radonu měří i naši němečtí kolegové v Bad Brambach na německé straně Krušných hor. V 90. letech se zdálo, že se tak podařilo předpovědět dvě série otřesů země na nedalekém Kraslicku. V minulé dekádě ale přišly ještě silnější série otřesů a koncentrace radonu se předtím nezvýšila, což nás zklamalo. Potíž je v tom, že i když mechanismus, který jsem popsal - vytlačování vody z pórů hornin - patrně funguje, změny v koncentracích radonu překrývá nějaký jiný proces, který nemá se zemětřesením nic společného. Kolísá třeba množství spodní vody – v závislosti na množství srážek, roční době a podobně. Případný signál blížícího se zemětřesení se pak v datech ztratí.

Lze zemětřesení předpovědět alespoň v principu, nebo je to z nějakých fundamentálních důvodů nemožné?

Zatím to nikdo neumí. Určitou naději někteří vkládají do družicových pozorování. Jisté příznaky se v údajích z družic objevily před loňským zemětřesením, které postihlo Japonsko. Je to ale velmi nevýrazný signál. Pokud hledíte na příslušná data, na to, jak se mění v čase, a měli byste určit bod, který je tou anomálií, po níž přijde katastrofa, nedokážete to. Obecně v komunitě geofyziků a seismologů výrazně převládá názor, že dosud žádný parametr příchod zemětřesení jasně neindikuje.

Nikde na světě teď také není financován žádný nákladný výzkumný projekt, zabývající se předpovědí zemětřesení. Někteří experti se domnívají, že kdyby šlo do výzkumu predikce tolik peněz jako do programu Apollo nebo marsovských sond, došlo by k výraznému pokroku. Společnost se ale na financování takového výzkumu dívá skepticky: k čemu je nám předpověď, že v Mexico City, kde žije 20 milionů lidí, dojde za pár hodin k zemětřesení? Tak obrovskou aglomeraci beztak nelze rychle evakuovat. Lepší je stavět tak, aby zemětřesení nezpůsobilo katastrofu. Když srovnáte zemětřesení v San Franciscu v roce 1989 a zhruba stejně silné zemětřesení na Haiti v lednu 2010, tak v San Franciscu zahynulo, tuším, 63 lidí; na Haiti asi 230 000.

Neznáme žádný fundamentální důvod, proč by zemětřesení v principu nešlo předpovědět, a pro vědce zůstává výzkum predikce atraktivním tématem. Bavilo by je bádat na tak zajímavém problému. Společnost je ale skeptická.

Jak ovlivní rozsudek z minulého týdne chování vědců? Bude teď někdo ochoten mluvit o riziku zemětřesení, výbuchu sopky nebo velkých povodní?

Myslím, že do komisí, jakou je ta italská, se teď nikdo rozumný nepohrne. A pokud už tam bude, zůstane velmi opatrný. Předpovědi budou tak vágní, že budou skoro k ničemu. Na druhou stranu se ukázalo, že určitá opatrnost je namístě. Výroky během té tiskové konference byly opravdu nešťastné. Na to by si vědci měli dát pozor.

Někteří lidé vidí východisko ve striktním rozdělení kompetencí: vědci budou pouze hodnotit riziko, přísně se držet nejasných pravděpodobnostních výroků. A o případné evakuaci rozhodne politik. Odpovědnost bude na něm.

Tak to má určitě fungovat. Vědec je poradce, nemá mandát k rozhodování. Ale strohá a vyhýbavá řeč založená na nějaké statistice není nutná. Během zasedání komise v L'Aquile vědci v podstatě vše důležité řekli; na závěr ale měli zdůraznit asi toto: „Domníváme se, že dosavadní seismická aktivita nenaznačuje brzký příchod silného zemětřesení. Ale uvědomte si, pane starosto, že v této oblasti může přijít silné zemětřesení kdykoliv.“ Když to takhle formulují, je to v pořádku, nemusejí to halit do žádných pravděpodobností, a patrně by dnes před soudem nestáli.

Seismologové by měli neustále zdůrazňovat, že na zemětřesení je třeba se připravovat předem - ne dny, ale roky. Dnešní pozůstalí, kteří vědce zažalovali, už před zemětřesením dobře věděli nebo měli vědět, v jak nebezpečné oblasti žijí. Zajímali se o to, zda jejich domy vydrží zemětřesení a zda nemají být zpevněny? Spousta italských měst by měla přestavět alespoň školy, to je velmi slabý článek. Před několika lety zahynulo v jedné z italských škol při zemětřesení asi 60 dětí. Některé školy je potřeba prostě zbourat a postavit znovu. Nebezpečí známe, nepotřebujeme žádná další varování. Vždyť zemětřesení velmi často udeří bez jakéhokoli předchozího varovného otřesu.