Reportáž: Půlka lidí odsud odešla, zůstali jen staří. A mladí volí AfD

Mnozí místní to klišé nemají rádi. Faktem však je, že návštěvník mířící do centra sasko-anhaltského města Zeitz musí projet ulicí zkázy – alejí téměř dvaceti bytových domů, jejichž obyvatelé se po sjednocení Německa odstěhovali směrem na západ a ony tu od té doby zcela opuštěné chátrají. Dvě budovy chce zachránit jeden investor z Lipska a oprýskaná stará knihovna, za jejímiž okny jsou poeticky naskládané hromady knih, se stala střediskem pro mladé umělce. Jsou to možná semínka lepší budoucnosti pro zeitzskou komunitu, překrýt dojem úpadku však nedokážou.  

V roce 1988, tedy rok před pádem berlínské zdi, měl Zeitz přes 48 tisíc obyvatel. Dnes jich má zhruba 28 tisíc – a to včetně obyvatel okolních obcí začleněných v rámci správní reformy před sedmnácti lety a zhruba čtyř tisíc nově příchozích uprchlíků. Skoro čtvrtina všech bytů ve městě je opuštěná jako výše uvedený příklad z Rahnestrasse. Na fasádách jsou vyšisované cedule dávno zavřeného řeznictví, pekárny či domácích potřeb. 

Sasko-Anhaltsko, kde v nedělních zemských volbách triumfovala krajní pravice, je věkem svých obyvatel nejstarší spolkovou zemí. Počet obyvatel zde od roku 1990 klesl zhruba o 750 tisíc na současných 2,1 milionu. V celém východním Německu od sjednocení země klesl počet obyvatel o 15 procent, průměrný věk se zvýšil ze 38 na 46 let.

A to jsou ve statistice započtena dynamicky se rozvíjející univerzitní města jako Berlín, Lipsko nebo Jena, která mladé lidi z východu i západu Německa (a vlastně z celého světa) přitahují. Kdyby bylo východní Německo opět samostatným státem, tak by – s výjimkou specifických enkláv Vatikánu a Monaka – bylo nejstarší na světě.