Umělá hmota s bramborem

Vezměte si hrnec. V něm smíchejte lžíci škrobu a čtyři lžíce vody. Přidejte lžičku glycerolu a lžičku octa. A trochu povařte. To, co vznikne, nebude pudink, ale bioplast – když se směs rozetře na plochu a nechá uschnout, vznikne tenký a pružný materiál. Jeho základem jsou řetězce amylózy naskládané vedle sebe a spojené vodíkovými můstky, tedy polymer s podobnou strukturou, jakou mají některé umělé hmoty. Návod pochází z příručky pro základní školy, z čehož vyplývá, že vyrobit plast z obnovitelného zdroje, jako je třeba škrob, je tak snadné, že to zvládne i dítě. Příznivci bioplastů tvrdí, že právě proto budou brzy všude: že po době plastové nastává doba bioplastová.

U žížal a šneků
Každý Čech spotřebuje ročně asi 100 kilogramů plastů, přičemž víc než třetina jsou obaly. Jen 30 procent plastů se přitom podaří zrecyklovat. Na jednu PET láhev se spotřebuje 80 gramů ropy a při jejím spálení se uvolní 240 gramů CO2. V přírodě se taková láhev rozkládá 100 let. To všechno jsou důvody, proč hledat alternativu ke všudypřítomným umělým hmotám.

Není však zatím jisté, zda to budou zrovna bioplasty. Existuje dost argumentů proti: jsou drahé, ze surovin, které se na ně používají, by bylo lépe vyrobit potraviny, nepasují do stávajícího systému recyklace.

Dost lidí má nicméně za to, že se jedná jen o počáteční problémy. V malých inovativních firmách i v gigantických chemičkách zkoušejí vařit škrob, lisovat celulózu z ananasu, konopí a dalších plodin, pěstovat bakterie, prostě vyvíjejí různé techniky na výrobu bioplastů. Jejich světová výroba prudce roste; od roku 2009 se zvýšila čtyřikrát. Nejvíc se používají při výrobě obalů, ovšem na světě jsou už bioplastové součástky do aut nebo do mobilů.

Spotřebitel to celé sleduje zpovzdálí a může dělat jediné – dát si pozor na „greenwashing“ čili pseudozelená prohlášení. Neboť jak už měl mnohokrát možnost se přesvědčit, bio neznamená nutně ekologičtější nebo lepší.
Oblovka žravá je šnek velký aspoň jako tři standardní hlemýždi. Sní toho hodně a v akváriu na stole u Františka Kessnera zrovna pojídá květináč vyrobený z plastu na bázi škrobu.

Tento plast vznikl podobným procesem, jako byl školní pokus z úvodu. Ze škrobové hmoty se vyrobí granulát a ten se taví a odlévá do forem jako ostatní plasty. Výsledkem může být třeba květináč, plastová taška nebo fólie pro zemědělce. Protože je hmota rostlinného původu, oblovka ji může bez obav sežrat.

Na dvoře má pan Kessner hromadu kompostu a také v něm můžeme najít květináče, kelímky, tácky, dokonce plastové příbory. Jsou vyrobeny buď ze škrobu, anebo z celulózy získané z různých rostlin. V kompostu postupně měknou a rozkládají se, za několik týdnů, nanejvýš měsíců z nich nic nezbude.