0:00
0:00
Astrounat Brázda
Odvaha nejen číst

Z nového čísla19. 8. 20112 minuty

Rozetnuté kruhy

Hej hej, byl jsem mladej... (Filip Topol) • Autor: Petr Kubín

Co bych asi tak mohl dělat, kdybych kapelu rozpustil? Vždyť nic jiného neumím a pořád mám v sobě čerta. Je to moje jediná možná cesta.“ Těmito slovy ještě v loňském rozhovoru pro Respekt mluvil Filip Topol o své osudové oddanosti Psím vojákům. Pro volbu této jediné cesty ostatně nahrávala i skutečnost, že Topolova kapela na české scéně vždy platila za unikátní hudební spolek, jehož rukopis neměl ani předchůdce, ani následovníky. Jako blesk z čistého nebe tak zapůsobila zpráva z minulého týdne, že Psí vojáci po takřka třiceti dvou letech končí.

Překvapila i baskytaristu Luďka Horkého. Byl to totiž on, kdo se v půli července rozhodl opustit trio, které již dlouhých osm let nepřišlo s žádným novým materiálem. Cítil, že tvůrčí stagnace kdysi navýsost plodné skupiny začíná být bezvýchodná. Nepomyslel by si ale, že se zbylý tandem zakládajících členů a dávných spolužáků ze základní školy – bubeník David Skála a klavírista Filip Topol – s jeho odchodem nevypořádá. Vždyť v podobné bryndě se Psí vojáci neocitli poprvé.

Reklama

Celý článek o rozpadu Psích vojáků si můžete přečíst v novém čísle Respektu, které vyjde v pondělí 22. 8. 2011.


Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].