Protikorupční balíček, zvaný po ministru vnitra Pecinův, se ve sněmovně dostal do druhého čtení. ODS jej tam pustila, podle slov jejího šéfa Mirka Topolánka jen proto, aby se jej pokusila v dalším kole pozměnit. „Ztotožňuji se se soudcem Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem v tom, že jde především o propolicejní balíček, který problémy korupce až tak neřeší,“ říká Topolánek. Odvolávat se na Šámalovu autoritu je na místě, je hlavním tvůrcem nového trestního zákona a kdo jiný než on by měl znát všechna úskalí, který Pecinův balíček přináší.
Asi nejdiskutovanějším problémem je korunní svědek. V „Šámalově“ trestním zákonu už takový institut funguje. Nicméně jeho využití v boji proti korupci je logicky velmi omezené, nicméně v praxi zatím nevyzkoušené a proto jej není možné podrobit nějaké zásadní analýze. „Pecinovo“ navrhované pojetí korunního svědka lze kritizovat, protože je z principu špatné a ve své podstatě jej podtrhává poměrně arogantní chápání politiků významu soudní moci. O tom, kdo se stane spolupracujícím svědkem – tím, kdo pomůže odhalit korupci – bude rozhodovat státní zástupce, tedy institut, který je součástí exekutivní moci. To je velmi trapné a velmi arogantní. Pokud někde ve světě existuje korunní svědek, musí o jeho bytí spolurozhodovat soudce. Pecina přišel z návrhem, který staví soudce až někam do třetí řady, soudce dokonce bude muset respektovat státní moc představovanou státním zástupcem a přizpůsobit svůj rozsudek názoru státní moci a protiústavnímu zákonu (ústavní soud už v řadě nálezů poměrně přesně vymezil mantinely korunního svědka). To je krajně šokující informace. Exekutiva nesmí ani náhodou rozhodovat o soudních verdiktech, pokud to dělá, jsou v principu ohroženy naše základní svobody – kdo tomu nerozumí, ať se jde dovzdělat.
Pecinův balíček přináší i další návrhy, které posilují roli exekutivy, zejména policie. Jeho návrhy se netýkají jen korupce, ale trestných činů jako takových – třeba rozšíření použití odposlechů, protikorupčních agentů, kteří budou nasazováni na odhalení trestných činů, které nemají s korupcí nic společného, atd. Pecinův záměr schválený vládou Jana Fischera je chvályhodný, ale je vidět, že si politici vůbec nepojmenovali proti čemu chtějí bojovat, a co v Česku znamená slovo korupce.
Ta se tu odehrává, jak už Respekt mnohokrát napsal, zejména v symbióze politiky, byznysu a organizovaného zločinu. Řada úplatků nemá formu peněz, ale jiných bonusů, jako třeba lepších postů nebo ochrany před konkurencí. Proti korupci nebojuje jen policie, ale řada jiných státních institucí, v čele s Nejvyšším kontrolním úřadem nebo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Měli by proti ní bojovat i politici, prosazováním naprosté otevřenosti ve správě našich financí a majetku.
Před dvěmi měsíci jsem Martina Pecinu za prosazování základních policejních institutů na boj proti korupci chválil. Bohužel konečné znění jeho návrhu v sobě nese rizika pro svobodu této společnosti, rizika, která jsou obdobná hrozbám, která tu představuje korupce. Návrh přináší pohrdání občany a především soudní mocí. Nezaslouží si to ani korumpující občané, ani soudci s řadou podivných rozsudků či pověstí sluhů moci.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
