Neopovrhujte soudci

Protikorupční balíček, zvaný po ministru vnitra Pecinův, se ve sněmovně dostal do druhého čtení. ODS jej tam pustila, podle slov jejího šéfa Mirka Topolánka jen proto, aby se jej pokusila v dalším kole pozměnit. „Ztotožňuji se se soudcem Nejvyššího soudu Pavlem Šámalem v tom, že jde především o propolicejní balíček, který problémy korupce až tak neřeší,“ říká Topolánek. Odvolávat se na Šámalovu autoritu je na místě, je hlavním tvůrcem nového trestního zákona a kdo jiný než on by měl znát všechna úskalí, který Pecinův balíček přináší.

Asi nejdiskutovanějším problémem je korunní svědek. V „Šámalově“ trestním zákonu už takový institut funguje. Nicméně jeho využití v boji proti korupci je logicky velmi omezené, nicméně v praxi zatím nevyzkoušené a proto jej není možné podrobit nějaké zásadní analýze. „Pecinovo“ navrhované pojetí korunního svědka lze kritizovat, protože je z principu špatné a ve své podstatě jej podtrhává poměrně arogantní chápání politiků významu soudní moci. O tom, kdo se stane spolupracujícím svědkem – tím, kdo pomůže odhalit korupci – bude rozhodovat státní zástupce, tedy institut, který je součástí exekutivní moci. To je velmi trapné a velmi arogantní. Pokud někde ve světě existuje korunní svědek, musí o jeho bytí spolurozhodovat soudce. Pecina přišel z návrhem, který staví soudce až někam do třetí řady, soudce dokonce bude muset respektovat státní moc představovanou státním zástupcem a přizpůsobit svůj rozsudek názoru státní moci a protiústavnímu zákonu (ústavní soud už v řadě nálezů poměrně přesně vymezil mantinely korunního svědka). To je krajně šokující informace. Exekutiva nesmí ani náhodou rozhodovat o soudních verdiktech, pokud to dělá, jsou v principu ohroženy naše základní svobody – kdo tomu nerozumí, ať se jde dovzdělat.

Pecinův balíček přináší i další návrhy, které posilují roli exekutivy, zejména policie. Jeho návrhy se netýkají jen korupce, ale trestných činů jako takových – třeba rozšíření použití odposlechů, protikorupčních agentů, kteří budou nasazováni na odhalení trestných činů, které nemají s korupcí nic společného, atd. Pecinův záměr schválený vládou Jana Fischera je chvályhodný, ale je vidět, že si politici vůbec nepojmenovali proti čemu chtějí bojovat, a co v Česku znamená slovo korupce.
Ta se tu odehrává, jak už Respekt mnohokrát napsal, zejména v symbióze politiky, byznysu a organizovaného zločinu. Řada úplatků nemá formu peněz, ale jiných bonusů, jako třeba lepších postů nebo ochrany před konkurencí. Proti korupci nebojuje jen policie, ale řada jiných státních institucí, v čele s Nejvyšším kontrolním úřadem nebo Úřadem pro ochranu hospodářské soutěže. Měli by proti ní bojovat i politici, prosazováním naprosté otevřenosti ve správě našich financí a majetku.

Před dvěmi měsíci jsem Martina Pecinu za prosazování základních policejních institutů na boj proti korupci chválil. Bohužel konečné znění jeho návrhu v sobě nese rizika pro svobodu této společnosti, rizika, která jsou obdobná hrozbám, která tu představuje korupce. Návrh přináší pohrdání občany a především soudní mocí. Nezaslouží si to ani korumpující občané, ani soudci s řadou podivných rozsudků či pověstí sluhů moci.