Kam nás vláda povede

Hodnotit vládu týden poté, co dostala důvěru, je samozřejmě nesmysl. Nicméně ministři, tedy aspoň někteří, se začínají více či méně profilovat a tak se pokusím trochu předpovědět, kam nás následující měsíce a roky vláda zavede.

Nejvíce kritizovanými členy vlády – jak v médiích, tak mezi experty - jsou Pavel Drobil a Radek John. První se vrhnul opravdu srdnatě do boje za český průmysl a snaží se, aby mu experti, kteří by mohli mít jen něco společného s ekologií, už více nepřekáželi. Průmyslové či stavební firmy by mohly být šťastné.

Jenže úplně jednoduché to nebude. V Česku i Evropské unii platí řada zákonů – o nichž Drobil asi nikdy neslyšel –, které dávají za pravdu jeho ekologickým nepřátelům a v budoucnu můžeme tedy čekat stovky různých soudních sporů, které budou průmyslu i stavebníkům komplikovat život.

Radek John má obrovské štěstí (oběti prominou), že přišly povodně. V postižených oblastech se tak může aspoň načas skrývat před desítkami tisíc svých podřízených, které naštval za poslední měsíc svými výroky. Nicméně zvládnout třeba policii je opravdu náročný úkol i pro staré politické harcovníky a změnit ji v uznávaný sbor vyžaduje podstatně větší odvahu, než všechny novácké reportáže Na vlastní oči (které John moderoval) dohromady.

Nejvíce vidět je ministr financí Kalousek Miroslav. Samozřejmě, řídí škrtání v rozpočtech, je to tedy logické. Zároveň vzbuzuje rozporuplné reakce. Kdo před volbami čekal, že jej jeho stranický šéf Karel Schwarzenberg „udrží na uzdě“, prostě se mýlil. Kalousek dnes hraje ve straně prim a má volnou cestu ke svým projektům. Kazí si to ale arogantní nervozitou.

Je to na hraně. Pokud se bude chtít dostat do učebnic jako ukázkový politik - ekonom, tak se bude muset jednou provždy distancovat od řady podivných projektů, počínaje superekologickou zakázkou a konče nekonáním ve změně zákona o hazardu.

Petr Nečas nezklamal ani nenadchnul. Vládu řídí – pokud ji tedy opravdu řídí – rozvážně a trochu neviditelně. Zviditelnit nové ideje a koncepty ODS mu nepomáhají ani straničtí ekonomové Martin Kocourek a Ivan Fuksa. Kalousek je zcela zastínil. Možná jim to ani nevadí, jestli bude chtít Kocourek prosazovat v rezortu energetické projekty svého někdejšího „zaměstnavatele“ ČEZu, bude pro něj lepší, když se pozornost veřejnosti bude upínat jinam. A Fuksa? Uvidíme, co udělá s lesy, zatím o nich neřekl ani slovo a přitom tam leží – pro podnikatele lehce dostupné – miliardy.

Vít Bárta zaujal velkolepým nástupem. Pokusil se zkrotit silné stavební firmy. Během několika dnů změnil několikrát názor
a nakonec vycouval. Ani tento úspěšný byznysmen v bezpečnosti zatím nemá šanci proti silným stavebním firmám, které už skoro deset let nejen ovládají trh, ale možná i řídí státní projekty ve stavbě dálnic a silnic. A to Bártu ještě čeká poměrně klíčový souboj s představiteli Českých drah. A taky zamýšlená privatizace jejich nákladní dopravy. A taky prodej Českých aerolinií.

Alexandr Vondra na obraně zápolí se zakázkami, které už skoro dvacet let nesou naprosto jasné korupční znaky. Místo plánování vojenských strategií se možná utopí v souboji s těmi zakázkami. A bude to mít těžké. Jeho předchůdce ve funkci Martin Barták, který za řadu podivných obchodů nese odpovědnost, je zřejmě chráněncem svého stranického šéfa a dnes už asi i Kalouska.

Další ministry znám jen podle jména. Samozřejmě, jsem rád, že mi nevládne Jiří Paroubek, podporovaný komunisty, ale tato vláda. Ale každým dnem ve mně vzrůstá obava, že ani tato vláda nebude umět a prakticky ani moci naplnit většinu nadějí, které na ni delegovali voliči. Ale třeba během nastávajících devadesáti tří dnů hájení přijde smršť zákonů a personálních změn, které potěší. Člověk nikdy neví.