S obsahem článku Radka Mikuláše, který kriticky hledí na náplň volného času dětí, zejména co se týká pohybových aktivit, lze souhlasit, ovšem o to víc je třeba se zastavit u boxu zmiňujícího výzkumy preferencí pohybových a sportovních aktivit. Mimo jiné jsme se zde mohli dozvědět, že zmíněné výzkumy jsou prováděny na sportovních fakultách, kde však jejich výsledky také zůstávají, navíc bez zájmu sociologů. Ostatně česká sociologie sportu dle autora neexistuje, na rozdíl od zemí západní Evropy. Ponecháme-li stranou otázku, zda je nutné v tomto ohledu dělit Evropu na západní a východní (např. polská, a tedy východní, sportovní sociologie je velmi aktivní), je s podivem, kde autor čerpal informace pro svůj text. Sociologové zabývající se sportem na českých fakultách bezpochyby jsou, ať už se jedná o tělovýchovně nebo sociálně-vědně zaměřená pracoviště.
Zdá se, že problém je spíše v tom, co autor považuje za onu „sociologii“ – má to být publikace tabulek a grafů udávajících, kolik procent obyvatel pravidelně sportuje a jestli je baví třeba jízda na kole? Věřme, že česká sociologie je už dál. Vysvětlením může být i to, že autor se pohybuje ve zcela jiném prostředí a konkrétní jména nezná (proč se však potom o tomto tématu ve svých článcích zmiňuje?). Přitom uvedením jména docentky Slepičkové dokazuje, že přístup k relevantním informacím má. A nakonec, pokud by Radek Mikuláš chtěl, může navštívit některou z tuzemských konferencí či seminářů věnovaných sociálně–vědní problematice sportu. Není jich příliš, ale na mladou vědní disciplínu to není špatné.
Arnošt Svoboda, doktorand na FSS MU
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
