Marek Švehla dává za příklad komentátora Bohumila Doležala, že už od 90. let psal zásadní texty ohledně vyhnání sudetských Němců z bývalého Československa. Nebyl však zdaleka jediný, neboť tomuto tématu se věnovalo mnoho publicistů i vědců – Rudolf Kučera, Petr Placák, Ján Mlynárik, Petr Příhoda, již zesnulý Emanuel Mandler, Luboš Palata, Ludvík Vaculík nebo hudebník Petr Linhart (Majerovy brzdové tabulky).
Tématu se léta věnuji formou dopisů do médií. Například již v roce 1990 jsem psal do posléze zaniklých novin Česko-bavorské výhledy o podpoře částečné restituci sudetoněmeckého majetku, který v té době šel bez problému vrátit (činžovní domy, šlechtická sídla, pole, lesy). Sudetský majetek byl potom zprivatizován a rozkraden. V současné době je restituce zcela bezpředmětná a nemožná. Jedna věc je však zcela jasná: Benešovy dekrety byly zcela bezprávné a genocidní, pominu-li, že jsou z právního hlediska neplatné od samého počátku, neboť Beneš nebyl v době jejich podpisu prezidentem de iure, stejně tak provizorní vláda. Benešovy dekrety a následné vyhnání bývalých obyvatel Československa položily základ dalšímu bezpráví korunovanému komunistickým pučem v únoru 1948. Prvopočátek bezpráví v Československu je nutno však spatřovat se vznikem Československa v roce 1918, kdy na osoby nehovořící českým jazykem bylo pohlíženo jako na lidi druhé kategorie, a kdo nebyl schopen udělat zkoušku z českého jazyka, nebyl připuštěn ve státních službách prakticky k ničemu. Je jen dobře, že česká společnost konečně nahlíží na svou minulost méně pokřiveným zrcadlem. Je však příliš pozdě, neboť co peklo zplodilo, jen tak nepustí.
Martin Kubík, Praha
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
