Pozadí astronaut Brázda
Pozadí astronaut Brázda

Reklama

Často hledáte, jak…

Vaše dopisy

Neoprávněný optimismus českého výsluní

RESPEKT 16/2010

Se zájmem jsme si v Respektu 16/2010 přečetli článek Marka Švehly Česko na výsluní. V článku nám chyběla řada podstatných informací, dovolte proto, bychom jej doplnili.

Česko se sice zavázalo k dosažení 8 % elektřiny z obnovitelných zdrojů energie (OZE) v roce 2010, ale předpokládané navýšení oproti roku 2005 (kdy z OZE bylo 4,5 % elektřiny) mělo být založeno především na využití biomasy a odpadů, nikoli na nejnákladnější a výkonově labilní fotovoltaice. Optimistické odhady z roku 2007 počítaly s 5 MW instalované fotovoltaiky v roce 2010, realita zřejmě bude 400 krát vyšší a odpovídajícím způsobem za to také zaplatíme. Fotovoltaika je totiž stále ten nejdražší způsob výroby elektřiny z OZE a přesto, jakoby řízením osudu, byly pro něj vytvořeny nejatraktivnější podmínky.

Problém nezapříčinilo vlastní přijetí zákona 180/2005, nýbrž totální neochota autorů či správců zákona včas se postarat o jeho změnu. Šlo přitom jen o vypuštění jediného odstavce nebo zrušení jediné věty či změnu dvou čísel v zákoně. Je třeba si připomenout, že hlavním autorem zákona je Martin Bursík, zákon předložil tehdejší ministr MŽP Libor Ambrozek, pod zákonem jsou podepsáni Jiří Paroubek a Vlastimil Zaorálek, v inkriminované době byl ministrem MPO, v jehož gesci zákon je, Martin Říman. Všichni do jednoho dodnes hrají mrtvého brouka. To se měli čtenáři z článku rozhodně dozvědět.

Na konci roku 2010 s vysokou pravděpodobností 8% závazek splníme, budeme však mít zcela nevhodný mix OZE s vysokým podílem výkonově labilní fotovoltaiky. Pro rok 2020 se ČR zavázala vyrábět 13 % elektřiny z OZE. V letech 2011–2020 tedy máme ročně navyšovat podíl všech OZE o 0,5 % a minimálně několik následujících let je třeba kvůli nevhodnému mixu na fotovoltaiku prakticky zapomenout. To jistě vyvolá obrovskou nevoli budovatelů fotovoltaických elektráren, kteří stále touží po dalších a dalších garantovaných ziscích.

V článku nebylo zmíněno, že instalace fotovoltaických elektráren v dnešní době nijak nepřispěly ke snížení emisí v ČR, protože ČR o výrobu ve fotovoltaických elektrárnách pouze navýšila vývoz elektřiny. Výkonová labilita těchto zdrojů totiž neumožní trvale odstavit žádnou uhelnou elektrárnu. Instalace fotovoltaických elektráren ČR nepřinesla ani jinou hmatatelnou výhodu.

Není nám jasné, proč se autor ptal na názor pouze lidí, kteří sami na dnešním problému s fotovoltaikou nesou výraznou část viny: Martina Bursíka – ministra vlády, která se o nápravu nepostarala, Tomáše Voříška – spoluautora zákona a člena organizace, která z existence zákona profituje a za zákon lobuje a Romana Portužáka – ředitele odboru, jehož povinností bylo změnu zákona dostatečně včas připravit, leč neučinil tak. Ti těžko přiznají, že udělali nějakou chybu v případu, který nás přijde na 400 miliard Kč (pro srovnání, to je třetina našeho současného státního dluhu).

Autor zmiňuje bez kritického zhodnocení pohled propagátorů solární energetiky, kteří v malých zdrojích na střechách vidí výhodu v tom, že lze jimi ohřívat vodu. K tomu jsou však určeny termální kolektory, tak proč bychom měli za ohřev vody někomu platit obrovské zelené bonusy? Nebo je snad cílem zákona 180/2005 ohřívat elektřinou z fotovoltaiky na střechách bazény či klimatizovat interiéry vil? Plně uznáváme, že se fotovoltaika rychle vyvíjí, do roku 2020 bude pravděpodobně i u nás konkurenceschopná, patrně ovšem bude založena na poněkud jiné technologii, než je ta dnešní. Proč tedy budujeme tak početné a velké instalace již v současné době za mnohonásobně vyšší cenu? Co si počneme s překonanou technologií uměle namnoženou nesmyslnou podporou? Vše to půjde do šrotu?

Velkým zklamáním je pro nás přístup médií k tomuto problému. Kolik médií poskytlo prostor nebo se bylo ochotno včas angažovat ve prospěch změny zákona? To koneckonců dokresluje i autor článku, když čtenáře chlácholí, že za fotovoltaiku zřejmě nevyhodíme 800 miliard Kč, nýbrž jen asi 400 miliard Kč (tj. 40 tisíc Kč na hlavu včetně nemluvňat). Uf, to jsme si oddechli!

Na závěr nám dovolte přece jen mírný optimizmus. Komentář ke znění zákona 180/2005 jasně určuje, že regulační úřad stanovuje výkupní ceny elektřiny z OZE na základě patnáctileté prosté návratnosti. Pokud tedy dodávka na klíč střešní fotovoltaické elektrárny, která ročně vyrobí 5 MWh, stojí přibližně 350 tisíc Kč, tato elektrárna se za 15 let zaplatí při výkupní ceně elektřiny 4,70 Kč/kWh. Pokud tedy regulační úřad dodrží uvedený výklad zákona, neměla by výkupní cena fotovoltaické elektřiny pro nové instalace v roce 2011 přesáhnout 5 Kč/kWh. Tak by přirozeně poklesl zájem investorů do fotovoltaických elektráren a postupně by se napravil i současný nevhodný mix OZE. Avšak finanční břímě neuvážené politiky v oblasti fotovoltaiky z let 2009 a 2010 si díky dlouhodobě garantovaným výkupním cenám poneseme následujících dvacet let sami.

Jiří Svoboda, Jindřiška Svobodová, Brno

Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].