Dovolte mi, abych se vyjádřil k diskusi o exekucích v souvislosti s pražským dopravním podnikem. Reakce, které na sebe nenechaly dlouho čekat v souvislosti s článkem mě do jisté míry rozladily. Stavím se na stranu a obhajobu slov paní advokátky Václavy Baudišové, která vychýlené kyvadlo této diskuse vrátila do neutrální pozice. Ve své reakci vysvětlila velmi srozumitelným způsobem, jakým postupem dochází k exekucím. Totiž nejen občanský zákoník, občanský soudní řád, ale i zákon o soudních exekutorech a exekutorské činnosti dává všem stranám, tedy osobě oprávněné a povinné, celou škálu práv a povinností.
To, že se někdo dostane do exekuce, je následkem určité formy neplnění závazků. Totiž chybným krokem je pokuty neplatit. Soud jedná v řízení nalézacím, kde zjišťuje a posuzuje zejména důkazy. Pokud se nedostavíte k soudu a neuplatníte námitku promlčení, nemůžete se pak podivovat nad tím, že je proti vám vedena exekuce za pokutu třeba z přelomu tisíciletí.
Co z toho tedy plyne? Včas a řádně plňte všechny své závazky, bez ohledu na to, že jde o pokutu od městské policie či již tradiční evergreen v podobě pokuty od dopravního podniku. Co se týče příslušenství z dlužníkova prodlení, opět se shodnu s paní Baudišovou. Rozsudek vám totiž dává třídenní lhůtu na splnění v něm uložené povinnosti, a když tuto povinnost nesplníte, musí přijít někdo, kdo s pověřením veřejné moci tento rozsudek vymůže (jinak by totiž představoval jen cár papíru, který by nikdo nerespektoval), a proto jsou s tím spojeny náklady a v některých případech i smluvní pokuta nebo úroky z prodlení. Od roku 2009 s novelou občanského soudního řádu také kontrolujte to, co vám pošta vhodí do schránky. Fikce doručení, v případě, že nedbáte obsahu své poštovní schránky, vám může velmi ublížit.
Snažme se trochu zvýšit své právní vědomí a více respektovat zákonnost. K činnosti samotného dopravního podniku či advokátní kanceláře, která ho zastupuje, je dlužno dodat, že jejich postup není v rozporu se zákonem, někdy snad jejich postup není citlivý či ohleduplný, tam, kde by jistý ohled či cit mohl mít své opodstatnění. Ale to je situace, se kterou se můžeme setkat v souvislosti s jakýmkoli zákonem. Totiž právní norma potřebuje svou rozumnou interpretaci a musíme vždy dostatečně rozumně zvážit, kdy a proti komu ji případně použít.
Marek Ouředník, Vysoká škola manažerské informatiky a ekonomiky
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
