V článku pana Marka Švehly mě zaujalo tvrzení, že „právě učitel je profese, kde by mělo být tříleté studium zcela postačující“. V současnosti je bakalářské studium koncipováno jako neučitelské, student získává primárně znalosti z oblasti, kam je zaměřena jeho odbornost. V rámci studia sice získá základní znalosti z oblasti pedagogiky a psychologie (v rámci povinného bloku univerzitního základu společného všem studentům), ale v porovnání s oborovými předměty se jedná o minimální zastoupení. Didaktika – jako nosná disciplína profese učitele – je až součástí studia navazujícího magisterského.
Pokud bychom chtěli současné bakalářské studium obohatit o výraznější zastoupení didaktických předmětů, bylo by to nezbytně na úkor předmětů oborových. Museli bychom tak přijmout myšlenku, že pedagogické fakulty svým studentům poskytují výrazné procento zbytečných předmětů, informací a dovedností, které mohou být opomenuty. Druhým problémem pak je, jestli je i tak vůbec možné (přes zahrnutí didaktických předmětů do bakalářského studia) předpokládat, že získané znalosti v oblasti didaktiky budou v adekvátní či alespoň částečně dostačující míře. Jinými slovy: Jak stěsnat dva roky primárně na didaktiku zaměřeného magisterského studia do již tak těžce „obrobitelného“ (co do postradatelných předmětů) studia bakalářského? Vnímám to jako sisyfovský úkol.
S názorem vysloveným v článku tedy nesouhlasím. Současná koncepce studia, kdy pro získání plnohodnotného učitelského vzdělání je třeba pět let, mi přijde správná. Redukce na tři roky by měla nezbytně vliv na kvalitu absolventů a školství obecně.
Lukáš Kotek, student 2. ročníku bakalářského studia Pedagogické fakulty UK
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
