Nechám si to pro sebe

Píšu si deník od 14 let. A tohle je jeden podzimní den. 

Probouzí mě telefon v šest, je pátek. Přidávám si ještě aspoň deset minut, nemohu otálet, zvlášť když mám objednané Senior taxi na osmou. Není jednoduché se připravit, trvá mi to již déle. Ranní toaleta, cvičení, snídaně, vzít léky. Po onemocnění covidem (3x nemocná, 5x očkovaná) jedu k zubaři, kde mi odstraní úlomek po vytržení zubu. Beru si pití a banán, mám pak v úmyslu pokračovat dál. 

Mám u sebe od včerejška poukaz na vyšetření a sonografii pankreatu s kontrastem. Mám nalezenou cystickou lézi. Moc dobře si uvědomuji závažnost a chci se co nejdříve objednat.

Rozhodla jsem se, že to svým blízkým nesdělím, nechám si to pro sebe. Mám už jen dva roky do devadesátky, prožila jsem přes šedesát let se svým výjimečným mužem a jsem vdova. Nebudu dělat ostatním starosti, chci si to vyřešit sama.