Osvobození

Byl jsem už druhý týden osvobozen od povinnosti pravidelně vstávat. V ranním polospánku jsem si uvědomil, že jsem uvolněn ze spárů nekompetentních šéfů a plnění jejich nesmyslných činností. Osvobození je krásné slovo, které umožňuje věřit, že člověk má zase volnost a svobodu. Byl jsem formovaný socialistickou realitou, která mi vštěpovala, že nás osvobodila Sovětská armáda. A když komunisti nabírali sílu, aby ženy mohly chodit do práce, nabídli jim osvobozenou domácnost. Až disidenti osvobodili naše duše od totalitního myšlení. 

Každá svoboda s sebou nese kus nesvobody. Sověti nastolili svoji nekompromisní ideologii, ženy z práce byly utrmácené a nepomohl jim ani výdobytek osvobozená domácnost. A disidenti byli převálcováni kariéristy a nechutnou politikou populistů. V mé důchodcovské mysli převažovaly jen pozitivní myšlenky. Navíc každý měsíc přijde důchod. Není to nic moc, ale vyžít se dá. Nepřipouštěl jsem si jakýkoli problém manželského soužití. 

Posadil jsem se na okraj postele a nemusel jsem jít do otravné práce. Slabinou bylo, že jsem se nesetkával s kolegy a kolegyněmi, které jsem si oblíbil zvláště po podnikových večírcích. Nyní budu dvacet čtyři hodin se svou aktivní manželkou. Rozuměli jsme si tolik let, tak v tom budeme pokračovat.

Než jsem pootevřel jedno očko, už je uvařený čaj a stojí na stole. K tomu mi podá zdravý celozrnný chléb, který mi chutná méně než běžná Šumava. Než polknu první sousto, slyším, že je dnes třeba vyzvednout boty z opravny, vrátit pivní lahve a otřít parapety na oknech, protože se tady děsivě práší. A bylo by třeba okna umýt. Už kolem deváté ráno jsem mírně vychýlen z důchodcovské rovnováhy.