Ranní postřeh Tomáše Brolíka: Zápasíme s e-shopem na dálniční známky, a jdeme stavět jadernou elektrárnu

Kupoval jsem teď krátce po sobě přes internet dálniční známku a roční pražskou tramvajenku. Stalo se to, co běžného západního občana rozčílí, skoro urazí: nebylo to hned. Obě průkazky začaly být platné zhruba patnáct minut po zaplacení.

Ihned mi naskočilo, že „ve Finsku by přece…“ a „samozřejmě, že v Japonsku…“. Asi bych měl pravdu, v obou zemích jsou nejspíš nákupy na státních a obecních e-shopech hladší. Ale spousta věcí tu není jako ve Finsku a v Japonsku a ani já nejsem finsky tvrdý občan s japonskou důkladností, takže nevím, proč bych měl to samé chtít po IT systémech své země.

Živě slyším vysvětlení o nekompatibilních databázích a propisování do registrů. Ale často nakupuji dálniční známky v Maďarsku a na Slovensku. A tam fungují okamžitě.

Rozčilovat se nad tou pomalostí je samozřejmě směšné. Samotný fakt, že jsem si mohl obě průkazky koupit z mobilního telefonu platební kartou, a tohle samotné trvalo zhruba patnáct vteřin, je neuvěřitelný. Že pak musím na aktivaci čekat řádově minuty, je nicotné. Nebo bylo by. To Maďarsko a Slovensko mi nejdou z hlavy. Nejsou to žádní středoevropští premianti nebo třeba v maďarském případě extra efektivní polodiktatura. Je to přesně naopak. Česko je lepší stát než tihle sousedé. Takže jsou dvě možnosti.