Hlavně ze mě nedělejte hrdinu

Město Jeseník, neděle 15. září 2024, okolo poledne. Česko čelí jedněm z nejhorších povodní v novodobé historii a právě jedenáctitisícové sídlo sevřené mezi severomoravskými kopci patří k nejvíce postiženým místům v zemi. Zdejší říčka Bělá, která za normálních okolností poklidně teče středem města, se vlivem vydatných dešťů během pár hodin proměnila v mohutný hučící živel, vylila se z koryta a zaplavila široké okolí. V šedém nedělním dopoledni řeka právě kulminuje. Hnědá masa vody se na mnoha místech rychle valí jesenickými ulicemi a odnáší s sebou všechno, co jí stojí v cestě: popelnice, auta, popadané stromy. Někde je proud tak silný, že boří obytné domy.

Část obyvatel města před stoupající vodou nestihla anebo odmítla utéct včas do bezpečí a hasiči spolu se záchranáři teď hledají cesty, jak je z hroutících se domovů dostat pryč. V jednom takovém domě v Šumperské ulici je prudce tekoucí vodou obklíčeno několik lidí, pes a kočka. Je třeba jednat rychle, protože dvoupatrový bytový dům podle statika ztrácí stabilitu.

Záchranáři by se k lidem přes zatopenou silnici mohli dostat v nafukovacím člunu, jenže proud vody mezi jejich stanovištěm a vodou obklíčeným domem je příliš silný, takže by chatrné plavidlo strhl a odnesl pryč. Člun je proto nutné dopravit k domu po laně pevně přichyceném na začátku i konci záchranné trasy. Provaz hozený záchranáři na druhé straně úspěšně chytá jeden z obyvatelů domu a uvazuje ho ke kovovému zábradlí. Teď po něm ještě musí jeden ze záchranářů přeručkovat na druhou stranu a upevnit ho tam pořádně.

Do vody vstupuje urostlý prošedivělý muž oblečený do záchranné vesty a neoprenu. Proud vody je ale tak silný, že ačkoli se drží lana, stáhne ho pod hladinu. Hlava muže mizí pod vodou a přihlížejícím se na chvíli zatají dech. Po několika desítkách vteřin se ale muž naštěstí zase vynoří zhruba o padesát metrů dál na mělčině, kam ho odnesl proud. S úsměvem se vrací, zkouší se k domu dostat znovu z jiného úhlu, tentokrát už úspěšně. Pomocí nově zbudovaného lanového „mostu“ poté záchranáři obyvatele domu (včetně zvířat) jednoho po druhém evakuují do bezpečí. Když jsou všichni zachránění, stejný odvážlivec lano od domu zase odváže a nechá se na něm od kolegů odtáhnout zpátky do bezpečí.

Oním mužem, který neohroženě vstoupil do rozvodněné řeky, je Jakub Pichl, člen Vodní záchranné služby ČČK. Tedy nevládní organizace sdružující vyškolené dobrovolníky, kteří mají svá občanská povolání a záchranářství se věnují zdarma ve volném čase. Během zásahu Jakub Pichl nemá příliš prostoru vybavovat se s novináři, o pár dní později ale v Praze svolí ke schůzce a rozhovoru o svých zkušenostech z povodní. „Hlavně ze mě nedělejte hrdinu,“ říká. Jak jinak ale nazvat to, co on a stovky dobrovolníků i profesionálů po celé zemi projevily tváří v tvář rozbouřené vodě?

Kamenné domy drží

Do kavárny v Praze přichází Pichl „v civilu“, tedy tričku a džínech, dramatické momenty prožité v Jeseníku ale není ani po dvou dnech schopen dostat z hlavy. Do města na severní Moravě s kolegy přijel v sobotu, kdy většinu Česka skrápěly vydatné deště a na mnoha místech prudce stoupala hladina řek a potoků. Vodní záchranná služba ČČK, jejímž je Pichl členem, je dobrovolnická organizace sdružující lidi mnoha profesí – tvoří ji učitelé, podnikatelé, studenti nebo třeba lékaři. Spojuje je pozitivní vztah k vodě, speciální výcvik a také dostatek volného času, aby mohli trénovat a v případě potřeby se zapojit do akce.