Český fotbal musí ukázat, že dospěl. A poté říct sbohem policejním amplionům

Zdálo se, že český fotbal se svými fanoušky v ochozech je na správné a úspěšné cestě. Návštěvnost na stadionech již nějaký čas narůstá, komfort a servis pro diváky je čím dál lepší, kluby postupně zavedly institut prostředníka mezi svým vedením a fanoušky, který obě strany seznamuje s názory a plány těch druhých.

Výčet, který kombinuje důležité systémové kroky i detaily, v mnohých vzbudil naději, že je v českém fotbale poprvé atmosféra pro to posunout zdejší stadiony dál od násilného chaosu, rasismu a destruktivní vlády členů takzvaných ultras, kteří je ovládali během porevolučních desetiletí. Naději z možného úspěchu pozitivních změn umocňoval i fakt, že z vedení zdejšího fotbalu postupně zmizely či odešly do vězení osobnosti typu minulého dlouholetého vládce české fotbalové asociace Miroslava Pelty, který post šéfa fotbalu vystřídal za tahanice po soudech pro manipulace se sportovními dotacemi. I když radikální fanoušci z jednotlivých klubů nevymizeli, vedoucích pozic v kotlích se daleko více chopili ti, kdo jsou otevření debatovat nejen s vedením svého klubu, ale i se svými protějšky z řad soupeřů. To také povzbudilo optimistické očekávání, že od policie a organizátorů přijde v odpovědi na kladný vývoj o trochu větší důvěra, díky které mohou fanoušci přestat být bráni jako nebezpeční zločinci na vycházce, které bez obušků, slzných sprejů a zástupu těžkooděnců kolem stadionu nelze ukočírovat.