Zhruba třetina rozpočtu Evropské unie směřuje do zemědělských dotací v rámci Společné zemědělské politiky. Konkrétně se bavíme o 55 miliardách eur. Celých 80 procent z této sumy přitom nakonec připadá pouze 20 procentům zemědělských firem – konkrétně těm velkým, vyznačujícím se průmyslovými postupy v hospodaření. Tedy těm, které například masově pěstují řepku a lijí na ni vysoké dávky pesticidů jenom proto, že se to zkrátka a dobře ekonomicky vyplatí. Co na tom, že pak řepka z velké části skončí jako palivo ve spalovacích motorech.
Jenom 20 procent z unijního rozpočtu pro zemědělství se dostane menším farmám, které využívají ekologické postupy, dbají o udržitelnost hospodaření a pestrost krajiny, nezahlcují půdu pesticidy, střídají plodiny, ponechávají část polí přírodě a tak podobně.
Dopady změn klimatu pociťujeme silněji, než jsme si ještě před pár lety dokázali představit. Už to není jenom abstraktní varování. Pozdní dubnové mrazy, které přišly po týdnech takřka letního počasí, spálily v České republice úrodu ovoce za více než jednu miliardu korun. Takové jevy nyní budou běžné. Argumenty, že podobné události se děly vždy, neobstojí před daty. Musíme se připravit na drtivá sucha a další nepříznivé počasí. Zemědělství nelze nadále praktikovat tak jako ve druhé polovině 20. století.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
