Vzdělaný žalář

Zažitý obraz habsburské monarchie jako žaláře národů je v posledních desetiletích v povědomí obyvatel Česka na ústupu. Namísto něj však vystupují idealizace Rakouska-Uherska a konstrukce, jak by bývalo 20. století mohlo být ve střední Evropě příjemným obdobím, pokud by k rozpadu impéria nedošlo, stejně jako fantazie o zlatých českých ručičkách a ekonomickém rozvoji pod žezlem posledních Habsburků. Méně často se ovšem takové úvahy opírají o relevantní data. Americký bohemista Gary B. Cohen v roce 1994 vydal skvělou analýzu rakouského středního a vysokého školství, jejíž překlad nyní vydala Academia. A ukázal v ní, že s koncepční politikou ve vzdělání i s málem lze dosáhnout úspěchů.

Shromáždil v ní obdivuhodné množství číselných údajů, které mu umožnily rakouské školství analyzovat z nejrůznějších hledisek, jako jsou třídní inkluze, národnost, pohlaví či náboženství. Nejde však primárně o kvantitativní studii. Cohen věnuje pozornost také proměnám vzdělávací politiky, struktuře školského systému, hodnotovým vzorcům různých společenských vrstev i každodennosti studentstva (byť omezeně). Není to tak emotivní kniha jako jeho Němci v Praze 1861–1914 (česky 2000), kde čtenář sledoval dojemný úpadek německých liberálních elit v hlavním městě Českého království. Téma vzdělávacího systému je ostatně k emotivním obrazům méně vhodné. Přesto jde o práci špičkovou a dodnes patrně nepřekonanou. Cohen neměl kapacitu na širší evropskou komparaci. Jeho důkladné srovnávání s německými státy a po roce 1871 se sjednoceným Německem, které se brzy stalo ekonomickou jedničkou kontinentu, nicméně poskytuje dostatečný prostor pro vypovídající srovnání.