Milá drsná Skotka se loučí

Nicola Sturgeon uměla klamat tělem. Do politiky vstoupila v šestnácti letech a rychle získala image drobounké, usměvavé blondýnky v červených šatečkách. Ve skutečnosti to vždycky byla politička z drsných dělnických poměrů a s náturou, pro kterou má angličtina výraz tough cookie, česky nejspíš jednoduše „drsná holka“. Do politiky se vrhla v řadách Skotské národní strany (SNP), což bývala formace, jejíž stoupenci prosazovali na předměstích Glasgowa myšlenku skotské nezávislosti s holemi v rukou. Stačí se ostatně podívat na fotografie Alexe Salmonda, lídra, kterého po prohraném referendu v roce 2014 paní Sturgeon v čele SNP vystřídala. Byl to od pohledu ostrý chlapík, jehož lze v českém kontextu vizuálně přirovnat třeba k Jiřímu Paroubkovi. Jeho mnohem sympatičtější nástupkyně byla symbolem něžnějších časů. SNP se pevně ukotvila jako strana nacionalistů, ale zároveň také progresivních Skotů s novou senzitivitou 21. století.

Teď ovšem Sturgeon k naprostému úžasu Británie ohlásila dobrovolnou rezignaci. Nehrozí jí brzká porážka ve volbách, SNP pod jejím vedením skotské scéně dominuje a dokáže v (téměř) poměrném systému pravidelně získávat skoro polovinu hlasů. Odchod zdůvodnila únavou po deseti letech strávených v čele skotské vlády, a také svým politickým instinktem. „Od počátku jsem byla přesvědčená, že součástí politického umění je schopnost téměř instinktivně rozeznat chvíli, kdy je dobré odejít,“ prohlásila. A nastala právě teď.