Smělé ukrajinské ofenzivní plány se nesplnily. Propočty náčelníka ukrajinského generálního štábu Valerije Zalužného přitom jasně říkaly, že během léta a části podzimu bude mít jeho armáda dost času a sil na to probít se ruskou obranou až k Černému a Azovskému moři. I materiály vojenských plánovačů NATO to potvrzovaly. Ale místo toho se ukrajinští vojáci zasekli v hustě zaminovaných planinách a posouvají se o desítky metrů denně, když to dobře jde. A někde se naopak musí bránit ruským útokům a pokusům o postup vpřed.
Nejprve si Zalužnyj myslel, že potíž je ve velitelích, tak některé vyměnil. Nic se nezměnilo. Možná, říkal si pak, je tedy potíž v tom, že vojáci v útočících jednotkách nejsou dobře připravení a vycvičení. Ale ani doplnění vybraných úseků fronty o vycvičené kádry se situací nepohnulo. Až pak to Zalužnému, jak minulý týden popsal v rozhovoru pro britský týdeník The Economist, došlo: rusko-ukrajinská válka nyní nemůže být jiná, než je. Technologie na obou stranách – hlavně drony a schopnost monitorovat pohyby protivníka a přesně jej zasáhnout – neumožňují „krásný a velký průlom“, jaký by si přál. Podobně jako za první světové války, zbraně, které mají Ukrajinci i Rusové k dispozici, a jejich podobná síla tlačí obě strany do zákopové války. To není pro Ukrajinu dobře, protože Rusko má větší ekonomiku i víc vojáků, jejichž životy navíc nemají pro jejich velitele ani jejich spoluobčany žádnou cenu. Poziční vyčerpávající válka dává Rusku výhodu.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 44 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
