Umění v rytmu bunga bunga

Když letos v červnu umřel bývalý italský premiér Silvio Berlusconi, jeho smrt se řešila i v uměleckých kruzích. Magazín The Art Newspaper například publikoval článek s výmluvným titulkem: „Sklad plný umění: co se stane se sbírkou Silvia Berlusconiho?“ Vědělo se, že politik a milovník všemožných lidských neřestí sbíral umění a že ho sbíral hodně. Dokonce si musel v blízkosti své vily San Martino u Monzy (ano, právě v ní se konaly Berlusconiho proslulé „bunga bunga“ večírky s rozjívenými teenagerkami) pronajmout sklad o ploše přes tři tisíce metrů čtverečních, aby se mu umělecké nákupy měly kam vejít. Jenže se tak úplně nevědělo, jaké umění vlastně Berlusconi sbírá.
Některé kousky sice vystavoval přímo ve své vile a jeden čas mezi ně patřil i Tizianův Portrét kardinála Hypolita Medicejského v odhadovaného hodnotě 130 milionů korun. Jak se ale nyní ukazuje, celkově sbírka stojí za starou bačkoru. Deník La Repubblica minulý týden citoval uměleckého kritika a rovněž bývalého politika Vittoria Sgarbiho, podle něhož je z celé kolekce cenných jen „šest sedm“ děl. Mezi ně patří tvorba Lucia Fontany či Giorgia de Chirica. Drtivou většinu ostatních kusů tvoří kýčovité obrazy s erotickými výjevy, které si Berlusconi kupoval o dlouhých nocích přes speciální televizní kanály. Cena sbírky se sice odhaduje až na půl miliardy korun, ale vzhledem k tomu, že obsahuje na 25 tisíc děl, průměrná hodnota jednoho kusu činí ani ne 20 tisíc.
Itálií se kvůli tomu šíří zvěsti, že z Berlusconiho skladu umění už stoupá kouř a jeho dědicové se tak bezcenných dílek zbavují tím nejradikálnějším způsobem. „Z uměleckého hlediska by to nebyl zločin,“ komentoval to pro La Repubblicu kritik Sgarbi, podle něhož se politikova rodina snaží náplně skladu zbavit i kvůli tomu, že jeho roční pronájem stojí skoro 20 milionů a navíc se do rámů obrazů dostala dřevomorka, jejíž šetrná likvidace by byla pekelně drahá. Jestli se dostala i do rámů děl, která Berlusconi před smrtí věnoval svým kamarádům Vladimiru Putinovi a Viktoru Orbánovi, není známo.


Pro nás je historka zajímavá srovnáním, jaký vkus mají v umění čeští politici Berlusconiho střihu – a hned na začátku řekněme, že většinou nesrovnatelně lepší.
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Den lidových krojů v Poslanecké sněmovně
Sněmovnu v úterý ovládl folklor. Několik desítek poslanců dorazilo do dolní parlamentní komory v lidových krojích ze svých regionů. Akce nazvaná Den lidových krojů se konala potřetí. Letos ji doprovází výstava lidových krojů i ze Slovenska, Polska a z Maďarska. Poslanci se sešli ve Dvoraně v jedné z vedlejších sněmovních budov, kde výstavu zahájili. Následně se vydali průvodem přes Malostranské náměstí a Sněmovní ulicí slavnostním vchodem do hlavní sněmovní budovy. V sálu Státních aktů pak vystoupily taneční soubory z Česka, Slovenska, Polska a Maďarska.
Předseda Sněmovny Tomio Okamura (SPD) se oblékl do kroje z Bystřice pod Hostýnem. Lidové kroje podle něho patří k národnímu dědictví. "I když je většina z nás už běžně nenosí, tak k nám prostě patří," řekl Okamura. Iniciátor Dne lidových krojů ve sněmovně, nynější předseda zahraničního výboru Radek Vondráček (ANO) podotkl, že letošní akce naplňuje motto Evropské unie o jednotě v růzností. "Naše kroje jsou symbolem našich kořenů, našich tradic naší identity," uvedl.
"Náš národ není velký počtem lidí, není velký rozlohou země. Ale jsme obří, co se týče rozmanitosti, kultury, tradic i krojů," řekl ministr kultury Ota Klempíř (za Motoristy), jenž dorazil v kyjovském kroji. Akce podle něho setřela rozdíly mezi koalicí a opozicí, což je stav, který by měl podle ministra vydržel déle než jedno odpoledne.










