Evropské limity odvahy

První hodiny a dny po událostech z 11. září evropští spojenci jako jeden muž vyjadřovali solidaritu USA: jsou prý připraveni stát po boku Američanů na bitevním poli. Jak začal usedat prach nad Manhattanem, získaly výroky evropských politiků jemné odstíny. Nikdo z nich sice nezpochybnil oprávněnost chystané odvety, bezvýhradná podpora Spojených států už ale narazila na svoje limity. Nejpevnější proamerický postoj zaujala už tradičně Británie. Tony Blair bezezbytku přesvědčil George W. Bushe, že Britové jsou hlavním spojencem USA v Evropě. Jako první evropský státník po teroristických útocích nicméně do Washingtonu dorazil Jacques Chirac.

Kromě vyjádření soustrasti Francie s sebou přivezl vysvětlení evropského pohledu na věc. Nechme nyní stranou tradiční politiku Francie, která velí nebýt ve stínu USA, ale pokud možno se co nejvíce zviditelnit. Chirac přesvědčoval Bushe, že je důležité, aby Američané nepodnikli vojenskou akci sami. Ta pak musí být přiměřená a zacílená na skutečné podezřelé. Evropané se totiž obávají, že by masivní americká odveta mohla vést k humanitární katastrofě a novým teroristickým útokům, jejichž terčem by se mohla stát bližší, evropská města. Jak Chirac, tak Schröder či belgický premiér Guy Verhofstadt také varovali, aby se vojenská operace nestala paušálním potrestáním zemí, které jsou na americkém seznamu států podporujících terorismus, aniž by Američané předložili důkazy k ospravedlnění odvety. To by podle nich navodilo dojem, že jde o válku proti islámu, čemuž chtějí evropské země se svými miliony muslimů zabránit.