Utrhnout pupeční šňůru
Ten jeden den na konci července se mi už navždy vryje pod kůži. Všechny ty smíšené pocity, kdy jsem cítila obrovskou radost i smutek zároveň, kdy lítost a obavy střídaly pocity hrdosti a štěstí, všechno se to ve mně bilo a já to pomalu vstřebávala. „Celý jeden rok svého syna neuvidím,“ říkala jsem si a hlavou se mi honilo: „Kdoví, jak se mu v té Brazílii povede, jak to tam sám zvládne. Je to tak strašně daleko…“
Začalo to před rokem, kdy jsem zavolala svému patnáctiletému synovi s dotazem: „Jindro, nechtěl bys jet na výměnný studijní pobyt do zahraničí?“ „Proč ne,“ ozvalo se v telefonu, „třeba do USA?“ „Klidně,“ řekla jsem a do nezávazné přihlášky pro účast v programu Rotary Youth Exchange (RYE) jsem vyplnila první iniciály.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 46 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
