V litevském Vilniusu skončil summit NATO a vzápětí se v celém západním světě rozpoutala debata, jak vnímat ohlášené dohody a plány nejmocnější obranné vojenské organizace na světě. Nejvíc pozornosti na sebe přitom strhávaly úvahy, jakou dávají výsledky summitu šanci Ruskem napadené Ukrajině na budoucí vstup do Aliance. Verdikt vilniuské schůzky je v tomto ohledu ne úplně jasný. Ukrajina byla pozvána, aby se připravila na vstup do NATO, a dostala slib další vojenské podpory v boji proti ruským vojskům od všech členů NATO a právo účastnit se jako společník bez hlasovacího práva jednání a rozhodování Aliance. Nabídku ale nedoprovázelo ani nějaké konkrétní datum, kdy by Ukrajina mohla být přijata, nezaznělo ani, jaké podmínky musí bojující země splnit, aby se mohla stát plnohodnotným členem.
Vyjádřila tedy Aliance na své nejvyšší schůzce Ukrajině dostatečnou podporu? Nebo jde o strategicky neuvážené kličkování, které Ukrajincům nic pevně nezajišťuje? Odpovídat přímo a jen na tyhle otázky nemá smysl, pokud rozhodnutí NATO o členství Ukrajiny nevidíme v kontextu všech plánů, které byly ve Vilniusu představeny a které se týkají obrany Ukrajiny a západního světa v širších souvislostech.
Tento článek je v plném znění dostupný předplatitelům.
Odemkněte si všech 49 článků vydání zakoupením předplatného. Pokud jste již předplatitel/ka, přihlaste se.
Pořízením předplatného získáte přístup k těmto digitálním verzím už v neděli ve 12 hodin:
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
