Všechny tváře Varšavy

Před několika lety jsem byl se skupinou patnácti mladých Evropanů na měsíčním výměnném programu v USA. Byli jsme ve Washingtonu a New Yorku, projeli jsme pět států, povídali nám o historii a současnosti země. Cílem programu je umožnit pozvaným lépe poznat Ameriku a budovat tak do budoucna mosty mezi oběma břehy Atlantiku. Což se jistě daří, v našem případě ovšem byly nejvíc obohacující mosty postavené mezi námi Evropany ve skupině navzájem. Padli jsme si do oka a před návratem jsme se domluvili, že se vždy jednou za rok na víkend sejdeme v nějakém evropském městě, kde jeden z nás žije.

Ze začátku šly na dračku snové destinace jako Paříž, Barcelona, Atény, Praha… Na konci každého společného víkendu hlasujeme, kde se potkáme příště, a bez mučení přiznávám, že vždycky, když přišla na přetřes Varšava, byl jsem proti. Nelákalo mě to, neviděl jsem v ní dost exotiky ani zajímavosti. Letos ale polský kamarád svoje město prosadil, a já ho tak měl možnost konečně víc poznat. Vlastně jsem ho už trochu znal, v měsících před tím, po loňském začátku ruské agrese proti Ukrajině, jsem Varšavou poprvé v životě několikrát prosvištěl, přesunula se sem běloruská opozice, je tu řada Ukrajinců. S některými z nich jsem dělal rozhovory, vždy to byly ale jen bleskové, několikahodinové pobyty.