Už zase banky

Andy Warhol dal světu koncept, že i ten nejobskurnější umělec má jednou za kariéru nárok na patnáct minut mediální slávy. Platí to i pro experty na méně populární otázky našeho světa.

Regulace bank je téma, které spolehlivě ukončí jakoukoli konverzaci o tom, co dělám, dokonce i na největších akademických konferencích. Nicméně poptávka po expertizách se vrací s depresivní pravidelností zhruba každých deset let. Nedávné krachy bank v USA a ve Švýcarsku dekádu po globálním finančním kolapsu vrátily na obrazovku vzrušující témata jako mezinárodní standardy účetního výkaznictví. Zatím to vypadá, že prudké zvýšení úrokových sazeb řadu bank překvapilo a téma s námi ještě zůstane.

Každá předchozí krize končila s nadějí, že se poučíme a přijdeme na to, jak zabránit jejímu opakování. V posledním desetiletí technooptimisté malovali světlé zítřky kryptoměn, decentralizovaných financí a startupů, aby zvýšení úroků či prachsprosté podvody položily mnohé z těch nejznámějších projektů ještě dříve, než se začaly potácet první banky. 

Naopak regulátoři bank vsadili na utahování šroubů. Finanční chápání rizika, kdy nevadí krach některých projektů, pokud jsou ostatní ziskové, nahradili inženýrským přístupem – spadnout nám to nesmí, tak požadavky na bezpečnost raději znásobíme, ať to stojí, co to stojí. Výsledkem jsou čím dál větší banky, kterým se těžko konkuruje, neboť vysoké náklady na splnění regulatorních požadavků se lépe rozkládají na velký objem.